Letní ochranářský tábor „Tetřevky 2018“

Bylo zahájeno přihlašování na letní ochranářský tábor „Tetřevky 2018“, který se uskuteční tentokráte v srpnovém termínu, od 10. do 26. 8. 2018.

Celá akce bude organizována tak, že maximálně povede k samostatnosti a rozvoji různých dovedností v přírodě, jednak formou her, jednak formou výletů a exkursí do zajímavých míst CHKO Jizerské hory. Na táboře bude realizován také mezinárodní projekt Junior Ranger. Součástí tábora budou i ochranářské brigády na pomoc přírodě – kosení orchidejových lokalit a pomoc při opravě studánek. Účastnici tábora se zároveň budou podílet na průzkumu návštěvnosti Jizerských hor. Určitě nebude chybět ani dobrodružná celotáborová hra zaměřená na přežití v horské přírodě, táborová olympiáda a další soutěže.

Cena tábora je 2600 Kč pro členy ČSOP (2900 Kč pro nečleny ČSOP).

Uzávěrka přihlášek je 30. 4. 2018.

Podrobné informace k letnímu táboru

Elektronická přihláška na letní tábor

Jizerská soví noc 30. 3. – 1. 4. 2018

Sešli jsme se v pátek ráno na autobusovém nádraží v Liberci. Bylo nás celkem 7, kteří se odvážili na výpravu do Jizerek, i když předpověď počasí nevěštila noc dobrého: Matěj, Dave, Patrik, Toník, Klára, Milan a Tomáš. Společně jsme narovnali do auta a společně jsme vyrazili přes Oldřichov (kde jsme nakoupili poslední zásoby) vzhůru do kopců. Podařilo se nám vyjet až k Bílé kuchyni, zde jsme v zatáčce zaparkovali a poté jsme vyrazili pěšky na Tetřevky. Bylo pěkné, slunečné předjarní počasí, sníh tál a tak se nám šlo docela dobře. Místy již prosvítal na horské silničce asfalt a stopy byly vytáté, přesto jsme potkali pár nadšených běžkařů užívajících si posledního jarního firnu. Od Krásné Máří postupně sněhu cestě přibývalo, místy bylo až 30 cm ledu.

Asi po hodině a půl jsme dorazili na Tetřevky, které byly bohužel ještě skoro celé zasypané sněhem a na dvoře před chatou bylo minimálně 50 cm, místy i 70 cm sněhu. Studánka byla celá pod mohutnou vrstvou ledu, který vyplňoval celé koryto potoka a připomínal malý ledovec. Když jsme odemkli, zjistili jsme, že chata je po dlouhotrvajících mrazech pěkně vymrzlá včetně zásob vody v sudu. Zatopili jsme ve všech kamnech a celé odpoledne jsme museli pilně přikládat, aby vše postupně rozmrzlo, což se nakonec podařilo. Odpoledne jsme věnovali generálnímu úklidu chaty po zimě – umyli jsme a srovnali celou kuchyň, vyvětrali a převlékli postele, uklidili předsíň a vymetli jsme pavučiny z celé chaty.

Po večeři přišel čas konečně na program, pro který jsme sem vyrazili – monitoring sýce rousného v ptačí oblasti Jizerské hory. Tuto zábavnou činnost provádíme ve spolupráci se Správou CHKO Jizerské hory a Českou společností ornitologickou již 10 let. Po úvodních  instrukcích vyrazili 3 z nás – Milan, Matěj a Klára směr Točna a Kristiánov, aby zkusili štěstí. Byla jasná noc, svítil úplněk a foukal slabý vítr. Přesto se na naší trase neozval jediný sýc. Bylo vidět, že v horách panuje ještě tuhá zima náznak jara je v nedohlednu. Po návratu jsme zalehli a šli spát.

Ráno nás probudila mlha, déšť – prostě klasické jizerské počasí. Ven se nedalo jít. A tak jsme pokračovali dopoledně v úklidu – po vzoru starých námořníků jsme vydrhli dubovou podlahu v kuchyni a klubovně a vyčistili všechny špinavé kouty. Po obědě a krátkém odpočinku jsme vyrazili ven směr sedlo Holubníku hledat stopy a trus tetřívka na genetický rozbor. Bohužel pokračovalo stále nevlídné počasí, stopu jsme nenašli žádnou a trus bohužel také ne. Všichni se vrátili promočení a tak se hodil každému čaj s medem a citronem a česnek. Po večeři jsme počkali na setmění, zapálili jsme si v jídelně bílé svíce, povídali jsme si o duchovním rozměru velikonočních svátků a četli jsme si biblický velikonoční příběh. Poté jsme si zazpívali s kytarou a postupně jsme šli spát.

Nedělní ráno nás překvapilo čerstvou sněhovou nadílkou. Mrzlo a paní Zima se opět naplno vrátila. Posnídali jsme velikonoční míchaná vejce, uklidili jsme a okolo jedenácté hodiny jsme vyrazili zasněženou silnicí zpět k Bílé Kuchyni. Cesta ubíhala rychle a tak jsme za necelou půldruhou hodinu dorazili zasněženému autu. Notnou chvíli jsme ho čistili od ledu a sněhu, abychom mohli vůbec vyjet. Poté jsme opatrně vyrazili dolů Polednickou cestou do Oldřichova. Sněhová nadílka končila u Kuběnkovy chaty, poté již byla silnice jen mokrá. Dojeli jsme do Mníšku na nádraží, odkud jsme se pak vlakem přesunuli do Liberce.

Byly to zajímavé velikonoce – počasí odpovídalo tak spíše polovině února než aprílové době. Přesto jsme vše zvládli, negativní výsledek monitoringu sýce je také cenný.

 

Jizerská soví noc 31. 3. – 1. 4. 2018

 

Chceš strávit netradičně část velikonoc?

Pak můžeš jet s námi do Jizerek, kde budeme v noci z pátku na sobotu mapovat výskyt chráněného nočního dravce sýce rousného v oblasti Jizerských hor mezi Novou Loukou, Hřebínkem a Kristiánovem. Při tom si budeš moci vyzkoušet kouzlo pohybu noční jizerskou přírodou na přelomu zimy a jara, případně ti odvážnější si vyzkouší chůzi na sněžnicích.

Kromě toho na Tebe čeká ještě velká terénní hra při níž si procvičíš své schopnosti a dovednosti v divočině.

Ubytováni budeme na naší terénní stanici Tetřeví chata.

Neváhej s přihlášením, uzávěrka přihlášek je středa 29. 3. 2018.

Přihláška na akci

Podrobné informace k akci

České Švýcarsko 16. – 18. 3. 2018

Původně se tato akce jmenovala „Za tajemstvím kočičích kamenů“ a měla se konat na chatě Hubertka v Jizerských horách společně s raspenavským oddílem Zálesák. Opravdu jsme v pátek v podvečer na Hubertku vyrazili, nicméně když jsme vstoupili dovnitř, zjistili jsme, že v chatě se nachází kromě raspenavského oddílu minimálně ještě dalších 40 jakýchsi pionýrů z Liberce a Jablonce, o kterých jsme předem nevěděli. Když jsme se začali vybalovat v našem pokoji, přišli vedoucí těchto pionýrů (které jsme ani neznali) a začali se dožadovat na náš úkor dalších míst na spaní. Následně jsme se dozvěděli, že jich má za chvíli ještě dalších 20 přijet a to již byla opravdu pověstná poslední kapka. Komu by se chtělo trávit víkend v přecpané chatě s neznámými lidmi a nemít si přitom kam lehnout.

Stačilo několik telefonátů správným ochranářským směrem a náhradní řešení bylo na světě. Za chvíli jsme odcházeli s batohy směr Hejnice. Zde jsme nakoupili večeři, kterou jsme snědli na nádražním nástupišti a chvíli jsme ještě čekali na auto řízené panem Hofmanem, který se uvolil nám pomoci s převozem na náhradní místo. Nakonec jsme vyrazili 2 auty nejkratší cestou přes Polsko (kde jsme nakoupili proviant) a Německo směr Šluknovský výběžek. Cesta byla náročná, silnice byly zasněžené a byla pěkná sněhová metelice. Okolo 22 hodiny jsme ale konečně dorazili do našeho nového azylu.

Naším útočištěm se na tento podivně započatý víkend stala terénní stanice AOPK ČR v Chřibské a to díky ochotě vedoucího Správy CHKO Lužické hory Ing. Tomáše Besty a správců stanice manželů Sojkových, kteří nás mile přivítali v pěkně vytopené chalupě. Po krátkém čaji jsme šli rychle na kutě, abychom zapomněli na poněkud zpackaný začátek této akce.

Ráno jsme se probudili do mrazivého dne. Bylo -9°C a sněžilo. Po snídani jsme si přečetli krátký úryvek z knihy Miloše Zapletala o Soví jeskyni. A pak jsme již vyrazili naším terénním autem bílými pláněmi (ano, tak občas vypadala silnice) na sever národního praku České Švýcarsko, do údolí Vlčího potoka nedaleko Brtníků. Odtud jsme se vydali po značeném okruhu k Brtnickým ledopádům. I když byla polovina března, počasí bylo spíše lednové. A tak byly k vidění i pěkné ledopády. Svačinu jsme si dali ve Velkém pruském táboře a následně jsme již putovali k Soví jeskyni, kterou mnozí z nás viděli poprvé. Konečně jsme stanuli přímo na místě závěrečného děje stejnojmenné slavné dobrodružné knihy. A pak nás čekala cesta zpátky k autu, jenže ouha, sotva jsme vylezli na pláně nad Brtníky, přepadla nás opravdová zima s větrem a pocitová teplota byla blízko té, jaká je na Sibiři. Zahaleni až po uši, s ledovým větrem v protisměru jsme se snažili dosáhnout údolí Vlčího potoka. Když jsme došli k autu, každý si kontroloval ušní lalůčky a špičku nosu, zda je ještě vůbec cítí. Naštěstí nikdo neomrzl, ale trochu jsme si tímto hrábli doslova až ke dnu.

Nasedli jsme rychle do auta a přesunuli jsme se do osady Kopec, kde jsme v restauraci „Gasthaus zum Otto“ rozmrzli u vydatného a chutného oběda. A pak jsme s plnými břichy okolo 15 hodiny odjížděli směr Chřibská. Pak následovala teplá sprcha, odpočinek a večeře. Po večeři jsme se sesedli v klubovně a za doprovodu Tomášovy kytary a houslí paní Sojkové jsme zpívali různé písničky. Byl to pohodový večer.

Ráno rychlá snídaně, balení, úklid základny a po 9. hodině přesun do Liberce, někteří autem, zbytek vlakem.

I když výprava začala poněkud zmateně, nakonec se, myslím, velmi vydařila a přeplněná Hubertka nám vůbec nechyběla.

 

 

Za tajemstvím Kočičích kamenů 16. – 18. 3. 2018

O třetím březnovém víkendu se společně vypravíme na předjarní výpravu, tentokráte na starodávnou chatu Hubertka nad Bílým Potokem. Společně nás čeká geologické putování ke starým štolám v Novém Městě pod Smrkem, ochutnávka tamní kyselky ale také spousta zajímavých her a dalších překvapení.

Přihlášky nejpozději do středy 14. 3. 2018

Podrobné informace k výpravě

Přihláška na akci

Zimní ochranářský tábor Radechov 23.2. – 3.3.2018

První den 23.2.2018 jsme přijeli navečer na lovecký zámeček Radechov, moc se nám líbil. Vybalili jsme si věci a pomalu se začali zabydlovat.

Druhý den, tedy v sobotu 24.2. jsme ráno vstali a byla příšerná zima, tudíž jsme museli pokácet, natahat, naštípat a nanosit dřevo do všech kamen. Byly ho celkem 3 vozíky. Pomáhal nám přitom náš předseda Vašek s jeho synem Vénou, kteří se pak vydali směrem do polských Krkonoš. Večer jsme v lovecké síni hráli hry a četli jsme si.

Třetí den, v neděli 25.2.,  jsme se vydali pěšky pod vedením Carlose a Jedličky na Lysou horu poblíž Jezové a tam jsme viděli vojenské objekty, jeden znich vypadal jako starý hangár, bylo tam i zamrzlé koupaliště, kde jsme se klouzali a různě blbli,moc jsme si to užili. Večer jsme shlédli první díl filmu Masaryk a pak jsme si povídali o „Vítězném únoru 1948“, jehož výročí připadlo právě na tento den.

Čtvrtý den, v pondělí 26.2., nás Tomáš s Mílou odvezli do  osady Horní Rokytá. Odtud jsme se vydali pěšky až k rokli, kde jsme si prohlédli nádherné pískovcové skály. Pod jedním převisem rozdělali oheň a upekli si na něm chleba se sýrem. Na konci rokle jsme si pak vzhledem k třeskutému mrazu museli rozdělat druhý oheň, na němž jsme si opekli klobásy. Nakonec jsme došli zpět až na kraj Horní Krupé, odkud nás odvezli na zámeček. Odpoledne jsme se rozehřáli čajem a pudingem. Okolo 17 hodiny odjel domů Saša. Večer jsme společně sledovali skautský film Na dobré stopě.

Pátý den, v úterý 27.2., měl každý tým za úkol postavit přístřek v kterém by se dalo přenocovat. Oba týmy celé dopoledne pořádně pracovaly na svém přístřešku. Odpoledne se uskutečnil závod v rozděláváni ohně, oboum týmům se podařilo ohěň rozdělat na první zápalku. Cílem bylo přepálit klacík nad ohněm, což se povedlo jen jednomu týmu. Odpoledne odjel Míla s Vašíkem a Carlos s Jedličkou. Večer jsme pak seděli v loveckém salonku a hráli hry.

Šestý den, ve středu 28.2. byl celodení výlet na Klokočku. Cestou jsme viděli Bílý kříž a hráli jsme různé hry. Byla nám strašná zima, takže jsme nemohli ani oloupat mandarinku. Viděli jsme NPP Rečkov, které je významnou lokalitou s výskytem Popelivky sibiřské. U Klokočky, pod kaplí Sv. Prokopa, pramení léčivý pramen, ze kterého se někteří napili, někteří do něj spadli. Pak jsme se vydali po silnici směrem na Maníkovice, odkud nás Tomáš odvezl autem na Radechov.

Sedmý den, 1.3., jsme společně vyvěšovali trofeje jelenů ve druhém patře a schodišti zámečku. Tyto trofeje nám den předtím dovezli pracovníci lesní správy. Odpoledne jsme se zúčastnili po dvojicích a trojici ochranářské stezky kolem celého Radechova. Večer nás navštívil pan hajný Vaníček z Břehyně spolu s manželkou, a tak jsme společně strávili hezké chvíle při vyprávění jeho zážitků z práce v lese.

Osmý den, v pátek 2.3., se konala táborová Olympiáda kde jsme soutěžili v sedmi různých disciplínách a dvouch věkových kategoriích. Jednou z disciplín byl skok daleký, nebo běh po kládách. Kromě toho jsme připravovali dřevo do dřevníku, které jsme předtím museli nakácet a rozřezat v lese. Večer jsme pak v loveckém salonku shlédli krásný film Cukrová bouda.

Poslední den, v sobotu 3.3., se uklízela základna, vytíralo se a zametalo se. V jednu hodinu byl naplánován odjezd.

Zapsaly Klára + Kája + Verča

Fotogalerie