Brigáda Ptačí Kupy 22. – 24. 6. 2018

Sešli jsme se v pátek na autobusovém nádraží ČSAD v Liberci, odkud jsme odjeli přes Bedřichov na Tetřevky. Zde jsme se ubytovali, najedli a usedli k večernímu ohni.

Ráno jsme se probudili do typického jizerského počasí – mlha, drobný déšť a nevlídno, počasí přímo stvořeného pro brigádu. Chvíli jsme vyčkali a déšť postupně ustal. Okolo 10 hodiny dopolední jsme vyrazili na Ptačí Kupy, kde jsme v ochranném pásmu přírodní rezervaci natírali malé buky proti okusu vysokou zvěří. Celkem jich bylo okolo 500. Asi za 2 hodiny jsme měli práci hotovou a tak jsme vyrazili zpět clí promáčneí na základnu, kde jsme se usušili.

Odpoledně se opětovně rozpršelo, a tak Tomáš s Carlosem vyrazili na předtáborový nákup do Polska, ostatní hráli s Milanem v klubovně hry. Po večeři jsme si sedli v jídelně a společně jsme si povídali.

V neděle nás probudilo o něco lepší počasí a tak většina vyrazila po dopoledním úklidu s Milan Velkým Štolpichem do Hejnic na vlak.

Meandry Smědé, Tetřevky 3. – 4. 6. 2018

Dne 3. 6. 2018 v sobotu jsme se sešli: Klára, Kája, Matěj a Tomáš u autobusového nádraží v Liberci a společně jsme se vypravili do údolí řeky Smědé. Po chvíli jízdy autem jsme zastavili nedaleko u rybníka jménem Dubák, který jsme následně navštívili. Přímo na Dubáku jsme zahlédli jeden pár labutí, který zanedlouho navštívil i další. Nedaleko rybníku jsme zahlédli orla mořského, byla to nádherná podívaná. Nemohli jsme se vynadívat. Zanedlouho jsme dostali od Tomáše bojový úkol: museli jsme najít nejstarší a největší dub v okolí a změřit tloušťku jeho kmene. Jelikož jsme s sebou neměli metr, tak jsme spojili naše ruce a pokusili jsme se kmen obejmout. Jen tak tak jsme to dokázali, protože jeho kmen byl opravdu tlustý.

Cestou zpátky jsme se zastavili u kostela a byli se podívat na hřbitově okolo něj. Za malou chvilku jsme se ocitli v Polsku a naše cesta směřovala na trhy. Měli tam spoustu krásných věcí a hlavně hodně dobré jahody, mňam.

Naše cesta končila na Tetřeví chatě, kde jsme se potkali s Karlosem a Jedličkou. Druhého dne, tedy 4. 6. v neděli, jsme se pustili do natírání skříněk v kuchyni, můstku před chatou, dřevěných trámků na venkovních schodech a venkovního trámu na chatě. Natírání se obešlo bez úrazu a tak jsme se v pořádku a s novými poznatky vrátili z víkendové akce domů.

Fotky z výpravy

 

Za tajemstvím jizerských tokanišť 27. – 29. 4. 2018

Sešli jsme se v pátek 27. 4. 2018 na autobusovém nádraží v Liberci. Předpověď slibovala hezké letní počasí. Bylo nás celkem 9 – Tomáš, Milan, Jarmila, Klára, Petr, Tonda, Lukáš, Martin a Jarda. Velká část vyrazila autobusem na Bedřichov a potom pěšky směr Šámalka, Tomáš s Petrem naložili věci v klubovně a jeli autem na Tetřevky. Tomáš se pak ještě vrátil pro zbytek skupiny do Bedřichova a odvezl je také na chatu. Zde jsme se vybalili, zatopili v kamnech a navečeřeli jsme se. Milé překvapení bylo, že již byl rozmrzlý vodovod a nemuseli jsme nosit vodu. Večer ještě za námi dorazil Míla s Vašíkem. Nemilé překvapení bylo, že se zvenku začalo ozývat temné silné dunění přicházející odněkud od Liberce, které se rozléhalo po celých horách. Nevěděli jsme, co se to děje.

Ráno jsme vstali ve 4:45 hodin, rychle jsme se převlékli a vyrazili k Čihadelskému rašeliništi pozorovat tok tetřívků. Bohužel náhorní plošinou se stále rozléhalo ono podivné dunění, které se nám zdálo silnější, než večer. A tak byly zvukové projevy tetřívků velmi špatně rozlišitelné. Přesto jsme jich několik vystopovali, dokonce nad Žďárkem jsme měli možnost pozorovat tokajícího kohoutka i slepičku. Byl to pěkný zážitek. Pak jsme se vrátili na chatu, nasnídali jsme se a společně jsme vyrazili na dřevo. Čekala na nás velká hromada dřeva z podzimního výřezu Tiché říčky, kterou bylo potřeba rozřezat, naštípat a uklidit do kůlny. Když jsme hromadu zpracovali, čekaly na nás ještě dva padlé smrky, které u chaty vyvrátil zimní orkán. I ty jsme nakonec rozřezali a uklidili. Když bylo vše hotovo, bylo skoro poledne. Všichni byli od těžké práce a brzkého ranního vstávání znavení a tak po bramborovém guláši všichni padli za vlast.

Vzbudili jsme se okolo 15 hodiny a vyrazili jsme po družstvech na malou dendrologickou soutěž v poznávání listů dřevin. Když jsme se vrátili, byl již podvečer a tak jsme připravili dřevo na táborový oheň. Mezitím ustalo podivné dunění, které jsme na základě rozhlasových zpráv identifikovali jako hluk z nepovolené technopárty “Czarotech” v Krásné Studánce. Vysprchovali jsme se v naší horské koupelně a  k večeři jsme společně pojedli smažený sýr.  V 8 hodin jsme si sedli k prvnímu letošnímu táboráku. Zazpívali jsme si, popovídali a před desátou hodinou jsme šli spát.

Nedělní ráno bylo nezvykle teplé, slunečné. Jen jsme vylezli po budíčku ven, bylo opětovně slyšet to hrozivé dunění z technopárty. Ráno odjel Míla s Vašíkem a Jarmila autem někam směrem na východ. Uklidili jsme chatu a před jedenáctou hodinou vyrazila jedna skupina na vlak směr Hejnice. Ostatní dokončili úklid, naobědvali se a po druhé hodině odpolední jsme všichni odjeli autem do Liberce.

Jizerská soví noc 30. 3. – 1. 4. 2018

Sešli jsme se v pátek ráno na autobusovém nádraží v Liberci. Bylo nás celkem 7, kteří se odvážili na výpravu do Jizerek, i když předpověď počasí nevěštila noc dobrého: Matěj, Dave, Patrik, Toník, Klára, Milan a Tomáš. Společně jsme narovnali do auta a společně jsme vyrazili přes Oldřichov (kde jsme nakoupili poslední zásoby) vzhůru do kopců. Podařilo se nám vyjet až k Bílé kuchyni, zde jsme v zatáčce zaparkovali a poté jsme vyrazili pěšky na Tetřevky. Bylo pěkné, slunečné předjarní počasí, sníh tál a tak se nám šlo docela dobře. Místy již prosvítal na horské silničce asfalt a stopy byly vytáté, přesto jsme potkali pár nadšených běžkařů užívajících si posledního jarního firnu. Od Krásné Máří postupně sněhu cestě přibývalo, místy bylo až 30 cm ledu.

Asi po hodině a půl jsme dorazili na Tetřevky, které byly bohužel ještě skoro celé zasypané sněhem a na dvoře před chatou bylo minimálně 50 cm, místy i 70 cm sněhu. Studánka byla celá pod mohutnou vrstvou ledu, který vyplňoval celé koryto potoka a připomínal malý ledovec. Když jsme odemkli, zjistili jsme, že chata je po dlouhotrvajících mrazech pěkně vymrzlá včetně zásob vody v sudu. Zatopili jsme ve všech kamnech a celé odpoledne jsme museli pilně přikládat, aby vše postupně rozmrzlo, což se nakonec podařilo. Odpoledne jsme věnovali generálnímu úklidu chaty po zimě – umyli jsme a srovnali celou kuchyň, vyvětrali a převlékli postele, uklidili předsíň a vymetli jsme pavučiny z celé chaty.

Po večeři přišel čas konečně na program, pro který jsme sem vyrazili – monitoring sýce rousného v ptačí oblasti Jizerské hory. Tuto zábavnou činnost provádíme ve spolupráci se Správou CHKO Jizerské hory a Českou společností ornitologickou již 10 let. Po úvodních  instrukcích vyrazili 3 z nás – Milan, Matěj a Klára směr Točna a Kristiánov, aby zkusili štěstí. Byla jasná noc, svítil úplněk a foukal slabý vítr. Přesto se na naší trase neozval jediný sýc. Bylo vidět, že v horách panuje ještě tuhá zima náznak jara je v nedohlednu. Po návratu jsme zalehli a šli spát.

Ráno nás probudila mlha, déšť – prostě klasické jizerské počasí. Ven se nedalo jít. A tak jsme pokračovali dopoledně v úklidu – po vzoru starých námořníků jsme vydrhli dubovou podlahu v kuchyni a klubovně a vyčistili všechny špinavé kouty. Po obědě a krátkém odpočinku jsme vyrazili ven směr sedlo Holubníku hledat stopy a trus tetřívka na genetický rozbor. Bohužel pokračovalo stále nevlídné počasí, stopu jsme nenašli žádnou a trus bohužel také ne. Všichni se vrátili promočení a tak se hodil každému čaj s medem a citronem a česnek. Po večeři jsme počkali na setmění, zapálili jsme si v jídelně bílé svíce, povídali jsme si o duchovním rozměru velikonočních svátků a četli jsme si biblický velikonoční příběh. Poté jsme si zazpívali s kytarou a postupně jsme šli spát.

Nedělní ráno nás překvapilo čerstvou sněhovou nadílkou. Mrzlo a paní Zima se opět naplno vrátila. Posnídali jsme velikonoční míchaná vejce, uklidili jsme a okolo jedenácté hodiny jsme vyrazili zasněženou silnicí zpět k Bílé Kuchyni. Cesta ubíhala rychle a tak jsme za necelou půldruhou hodinu dorazili zasněženému autu. Notnou chvíli jsme ho čistili od ledu a sněhu, abychom mohli vůbec vyjet. Poté jsme opatrně vyrazili dolů Polednickou cestou do Oldřichova. Sněhová nadílka končila u Kuběnkovy chaty, poté již byla silnice jen mokrá. Dojeli jsme do Mníšku na nádraží, odkud jsme se pak vlakem přesunuli do Liberce.

Byly to zajímavé velikonoce – počasí odpovídalo tak spíše polovině února než aprílové době. Přesto jsme vše zvládli, negativní výsledek monitoringu sýce je také cenný.

 

České Švýcarsko 16. – 18. 3. 2018

Původně se tato akce jmenovala “Za tajemstvím kočičích kamenů” a měla se konat na chatě Hubertka v Jizerských horách společně s raspenavským oddílem Zálesák. Opravdu jsme v pátek v podvečer na Hubertku vyrazili, nicméně když jsme vstoupili dovnitř, zjistili jsme, že v chatě se nachází kromě raspenavského oddílu minimálně ještě dalších 40 jakýchsi pionýrů z Liberce a Jablonce, o kterých jsme předem nevěděli. Když jsme se začali vybalovat v našem pokoji, přišli vedoucí těchto pionýrů (které jsme ani neznali) a začali se dožadovat na náš úkor dalších míst na spaní. Následně jsme se dozvěděli, že jich má za chvíli ještě dalších 20 přijet a to již byla opravdu pověstná poslední kapka. Komu by se chtělo trávit víkend v přecpané chatě s neznámými lidmi a nemít si přitom kam lehnout.

Stačilo několik telefonátů správným ochranářským směrem a náhradní řešení bylo na světě. Za chvíli jsme odcházeli s batohy směr Hejnice. Zde jsme nakoupili večeři, kterou jsme snědli na nádražním nástupišti a chvíli jsme ještě čekali na auto řízené panem Hofmanem, který se uvolil nám pomoci s převozem na náhradní místo. Nakonec jsme vyrazili 2 auty nejkratší cestou přes Polsko (kde jsme nakoupili proviant) a Německo směr Šluknovský výběžek. Cesta byla náročná, silnice byly zasněžené a byla pěkná sněhová metelice. Okolo 22 hodiny jsme ale konečně dorazili do našeho nového azylu.

Naším útočištěm se na tento podivně započatý víkend stala terénní stanice AOPK ČR v Chřibské a to díky ochotě vedoucího Správy CHKO Lužické hory Ing. Tomáše Besty a správců stanice manželů Sojkových, kteří nás mile přivítali v pěkně vytopené chalupě. Po krátkém čaji jsme šli rychle na kutě, abychom zapomněli na poněkud zpackaný začátek této akce.

Ráno jsme se probudili do mrazivého dne. Bylo -9°C a sněžilo. Po snídani jsme si přečetli krátký úryvek z knihy Miloše Zapletala o Soví jeskyni. A pak jsme již vyrazili naším terénním autem bílými pláněmi (ano, tak občas vypadala silnice) na sever národního praku České Švýcarsko, do údolí Vlčího potoka nedaleko Brtníků. Odtud jsme se vydali po značeném okruhu k Brtnickým ledopádům. I když byla polovina března, počasí bylo spíše lednové. A tak byly k vidění i pěkné ledopády. Svačinu jsme si dali ve Velkém pruském táboře a následně jsme již putovali k Soví jeskyni, kterou mnozí z nás viděli poprvé. Konečně jsme stanuli přímo na místě závěrečného děje stejnojmenné slavné dobrodružné knihy. A pak nás čekala cesta zpátky k autu, jenže ouha, sotva jsme vylezli na pláně nad Brtníky, přepadla nás opravdová zima s větrem a pocitová teplota byla blízko té, jaká je na Sibiři. Zahaleni až po uši, s ledovým větrem v protisměru jsme se snažili dosáhnout údolí Vlčího potoka. Když jsme došli k autu, každý si kontroloval ušní lalůčky a špičku nosu, zda je ještě vůbec cítí. Naštěstí nikdo neomrzl, ale trochu jsme si tímto hrábli doslova až ke dnu.

Nasedli jsme rychle do auta a přesunuli jsme se do osady Kopec, kde jsme v restauraci “Gasthaus zum Otto” rozmrzli u vydatného a chutného oběda. A pak jsme s plnými břichy okolo 15 hodiny odjížděli směr Chřibská. Pak následovala teplá sprcha, odpočinek a večeře. Po večeři jsme se sesedli v klubovně a za doprovodu Tomášovy kytary a houslí paní Sojkové jsme zpívali různé písničky. Byl to pohodový večer.

Ráno rychlá snídaně, balení, úklid základny a po 9. hodině přesun do Liberce, někteří autem, zbytek vlakem.

I když výprava začala poněkud zmateně, nakonec se, myslím, velmi vydařila a přeplněná Hubertka nám vůbec nechyběla.

 

 

Zimní ochranářský tábor Radechov 23.2. – 3.3.2018

První den 23.2.2018 jsme přijeli navečer na lovecký zámeček Radechov, moc se nám líbil. Vybalili jsme si věci a pomalu se začali zabydlovat.

Druhý den, tedy v sobotu 24.2. jsme ráno vstali a byla příšerná zima, tudíž jsme museli pokácet, natahat, naštípat a nanosit dřevo do všech kamen. Byly ho celkem 3 vozíky. Pomáhal nám přitom náš předseda Vašek s jeho synem Vénou, kteří se pak vydali směrem do polských Krkonoš. Večer jsme v lovecké síni hráli hry a četli jsme si.

Třetí den, v neděli 25.2.,  jsme se vydali pěšky pod vedením Carlose a Jedličky na Lysou horu poblíž Jezové a tam jsme viděli vojenské objekty, jeden znich vypadal jako starý hangár, bylo tam i zamrzlé koupaliště, kde jsme se klouzali a různě blbli,moc jsme si to užili. Večer jsme shlédli první díl filmu Masaryk a pak jsme si povídali o “Vítězném únoru 1948”, jehož výročí připadlo právě na tento den.

Čtvrtý den, v pondělí 26.2., nás Tomáš s Mílou odvezli do  osady Horní Rokytá. Odtud jsme se vydali pěšky až k rokli, kde jsme si prohlédli nádherné pískovcové skály. Pod jedním převisem rozdělali oheň a upekli si na něm chleba se sýrem. Na konci rokle jsme si pak vzhledem k třeskutému mrazu museli rozdělat druhý oheň, na němž jsme si opekli klobásy. Nakonec jsme došli zpět až na kraj Horní Krupé, odkud nás odvezli na zámeček. Odpoledne jsme se rozehřáli čajem a pudingem. Okolo 17 hodiny odjel domů Saša. Večer jsme společně sledovali skautský film Na dobré stopě.

Pátý den, v úterý 27.2., měl každý tým za úkol postavit přístřek v kterém by se dalo přenocovat. Oba týmy celé dopoledne pořádně pracovaly na svém přístřešku. Odpoledne se uskutečnil závod v rozděláváni ohně, oboum týmům se podařilo ohěň rozdělat na první zápalku. Cílem bylo přepálit klacík nad ohněm, což se povedlo jen jednomu týmu. Odpoledne odjel Míla s Vašíkem a Carlos s Jedličkou. Večer jsme pak seděli v loveckém salonku a hráli hry.

Šestý den, ve středu 28.2. byl celodení výlet na Klokočku. Cestou jsme viděli Bílý kříž a hráli jsme různé hry. Byla nám strašná zima, takže jsme nemohli ani oloupat mandarinku. Viděli jsme NPP Rečkov, které je významnou lokalitou s výskytem Popelivky sibiřské. U Klokočky, pod kaplí Sv. Prokopa, pramení léčivý pramen, ze kterého se někteří napili, někteří do něj spadli. Pak jsme se vydali po silnici směrem na Maníkovice, odkud nás Tomáš odvezl autem na Radechov.

Sedmý den, 1.3., jsme společně vyvěšovali trofeje jelenů ve druhém patře a schodišti zámečku. Tyto trofeje nám den předtím dovezli pracovníci lesní správy. Odpoledne jsme se zúčastnili po dvojicích a trojici ochranářské stezky kolem celého Radechova. Večer nás navštívil pan hajný Vaníček z Břehyně spolu s manželkou, a tak jsme společně strávili hezké chvíle při vyprávění jeho zážitků z práce v lese.

Osmý den, v pátek 2.3., se konala táborová Olympiáda kde jsme soutěžili v sedmi různých disciplínách a dvouch věkových kategoriích. Jednou z disciplín byl skok daleký, nebo běh po kládách. Kromě toho jsme připravovali dřevo do dřevníku, které jsme předtím museli nakácet a rozřezat v lese. Večer jsme pak v loveckém salonku shlédli krásný film Cukrová bouda.

Poslední den, v sobotu 3.3., se uklízela základna, vytíralo se a zametalo se. V jednu hodinu byl naplánován odjezd.

Zapsaly Klára + Kája + Verča

Fotogalerie

 

 

Lyžařské pololetky Tetřeví chata 1. – 4. 2. 2017

Byla to společná akce našich oddílů a skautského střediska Štika Turnov (konkrétně 1. a 2. chlapeckého oddílu).

Sešli jsme se ve čtvrtek v Liberci na nádraží, odkud jsme společně pokračovali vlakem do Hejnic. Bylo nás celkem 22. Pak jsme vyrazili pěšky přes Ferdinandov do údolí Velkého Štolpichu, odkud jsme vystoupali až na Tetřeví chatu. Zde již čekal Škubis, Hoblík a Tomáš, kteří sem dorazili dříve, aby zatopili a uvařili guláš na zahřátí. Rychle jsme se ubytovali, najedli a znaveni šli spát.

V pátek nás přivítalo celkem slušné počasí. Po snídani jsme vyjeli na první vyjížďku na běžkách směrem k Čihadlům, abychom se rozřadili podle výkonnosti. Všem jízda na lyžích docela šla a tak nebylo potřeba většího dělení. Zpátky jsme se vrátili na základnu k obědu a po krátké odpolední siestě jsme opětovně vyrazili na lyže. Tentokrát byly naším cílem trosky letadla na Smědavské hoře. Zbytky letadla jsme našli i pomníček, který zde stojí na připomínku leteckého neštěstí z počátku 90. let minulého století. Poté jsme se vydali okružní cestou zpět na chatu, kam jsme dorazili již za soumraku. Navečeřeli jsme se a pak následoval večerní program v klubovně – zpívání s kytarou a povídání o Jizerkách.

V sobotu jsme se probudili do mlhavého rána. Rychle jsme se nasnídali, nabalili zásoby a vyrazili na dlouhou jízdu na lyžích směr Jizerka. Tak jsme dojeli kolem poledne. Vybraná skupinka vytáhla dotazníky průzkumu návštěvnosti a zpovídala návštěvníky Jizerky. Celkem se podařilo vyplnit 30 dotazníků. Zbytek potom po okružní jízdě Jizerkou vyrazil přes Jezdeckou cestu zpět. Na chatu jsme dorazili opět skoro za soumraku. Následovala večeře a po krátkém odpočinku večerní program. Tentokráte se jeho část odehrávala venku, v okolí chaty. Hráli jsme hru na stavbu geodetických věží a poté následoval boj o sněžné hrady. Pak jsme si ještě v klubovně společně zazpívali a šli jsme opět znaveni spát, někteří šli dokonce již před večerkou.

V neděli jsme vstávali v 8 hodin, po snídani jsme si zabalili a vyrazili soutěžit v disciplínách zimní olympiády – běhu na lyžích, skoku do dálky, hodu hůlkou. Před polednem jsme dojedli zásoby na chatě a vyrazili dolů Štolpichem na vlak do Hejnic, odkud nám před třetí hodinou odjížděl vlak směrem do Liberce.

Fotografie z akce