Sešli jsme se v pátek ráno na autobusovém nádraží v Liberci. Bylo nás celkem 7, kteří se odvážili na výpravu do Jizerek, i když předpověď počasí nevěštila noc dobrého: Matěj, Dave, Patrik, Toník, Klára, Milan a Tomáš. Společně jsme narovnali do auta a společně jsme vyrazili přes Oldřichov (kde jsme nakoupili poslední zásoby) vzhůru do kopců. Podařilo se nám vyjet až k Bílé kuchyni, zde jsme v zatáčce zaparkovali a poté jsme vyrazili pěšky na Tetřevky. Bylo pěkné, slunečné předjarní počasí, sníh tál a tak se nám šlo docela dobře. Místy již prosvítal na horské silničce asfalt a stopy byly vytáté, přesto jsme potkali pár nadšených běžkařů užívajících si posledního jarního firnu. Od Krásné Máří postupně sněhu cestě přibývalo, místy bylo až 30 cm ledu.
Asi po hodině a půl jsme dorazili na Tetřevky, které byly bohužel ještě skoro celé zasypané sněhem a na dvoře před chatou bylo minimálně 50 cm, místy i 70 cm sněhu. Studánka byla celá pod mohutnou vrstvou ledu, který vyplňoval celé koryto potoka a připomínal malý ledovec. Když jsme odemkli, zjistili jsme, že chata je po dlouhotrvajících mrazech pěkně vymrzlá včetně zásob vody v sudu. Zatopili jsme ve všech kamnech a celé odpoledne jsme museli pilně přikládat, aby vše postupně rozmrzlo, což se nakonec podařilo. Odpoledne jsme věnovali generálnímu úklidu chaty po zimě – umyli jsme a srovnali celou kuchyň, vyvětrali a převlékli postele, uklidili předsíň a vymetli jsme pavučiny z celé chaty.
Po večeři přišel čas konečně na program, pro který jsme sem vyrazili – monitoring sýce rousného v ptačí oblasti Jizerské hory. Tuto zábavnou činnost provádíme ve spolupráci se Správou CHKO Jizerské hory a Českou společností ornitologickou již 10 let. Po úvodních instrukcích vyrazili 3 z nás – Milan, Matěj a Klára směr Točna a Kristiánov, aby zkusili štěstí. Byla jasná noc, svítil úplněk a foukal slabý vítr. Přesto se na naší trase neozval jediný sýc. Bylo vidět, že v horách panuje ještě tuhá zima náznak jara je v nedohlednu. Po návratu jsme zalehli a šli spát.
Ráno nás probudila mlha, déšť – prostě klasické jizerské počasí. Ven se nedalo jít. A tak jsme pokračovali dopoledně v úklidu – po vzoru starých námořníků jsme vydrhli dubovou podlahu v kuchyni a klubovně a vyčistili všechny špinavé kouty. Po obědě a krátkém odpočinku jsme vyrazili ven směr sedlo Holubníku hledat stopy a trus tetřívka na genetický rozbor. Bohužel pokračovalo stále nevlídné počasí, stopu jsme nenašli žádnou a trus bohužel také ne. Všichni se vrátili promočení a tak se hodil každému čaj s medem a citronem a česnek. Po večeři jsme počkali na setmění, zapálili jsme si v jídelně bílé svíce, povídali jsme si o duchovním rozměru velikonočních svátků a četli jsme si biblický velikonoční příběh. Poté jsme si zazpívali s kytarou a postupně jsme šli spát.
Nedělní ráno nás překvapilo čerstvou sněhovou nadílkou. Mrzlo a paní Zima se opět naplno vrátila. Posnídali jsme velikonoční míchaná vejce, uklidili jsme a okolo jedenácté hodiny jsme vyrazili zasněženou silnicí zpět k Bílé Kuchyni. Cesta ubíhala rychle a tak jsme za necelou půldruhou hodinu dorazili zasněženému autu. Notnou chvíli jsme ho čistili od ledu a sněhu, abychom mohli vůbec vyjet. Poté jsme opatrně vyrazili dolů Polednickou cestou do Oldřichova. Sněhová nadílka končila u Kuběnkovy chaty, poté již byla silnice jen mokrá. Dojeli jsme do Mníšku na nádraží, odkud jsme se pak vlakem přesunuli do Liberce.
Byly to zajímavé velikonoce – počasí odpovídalo tak spíše polovině února než aprílové době. Přesto jsme vše zvládli, negativní výsledek monitoringu sýce je také cenný.
