Do naší fotogalerie byly přidány fotky ze zimních akcí v lednu – únoru 2026.
Kronika
Zde najdete zápisy z našich výprav a táborů. Objeví se zde vždy, jakmile je někdo z našich členů zpracuje.
Mezinárodní setkání mládeže z bučin 20. – 30. 8. 2025
Náš oddíl se nedávno zúčastnil mezinárodního setkání mládeže v okolí německého Angermünde – v bučinách, které jsou součástí UNESCO-Welterbe-Wald Grumsin a na Rujáně (NP Jasmund). Celá akce byla zaměřena na ochranu přírody a udržitelnost. S hrdostí jsme reprezentovali Českou republiku a představili naší NPR Jizerskohorské bučiny, které byly nedávno zapsány na seznam světového přírodního dědictví UNESCO.
Týdenní program byl plný inspirativních workshopů a aktivit, které nám umožnily sdílet zkušenosti a nápady s mladými lidmi z různých koutů Evropy. Setkání se zúčastnily delegace z těchto zemí: Německo, Bulharsko, Itálie, Slovinsko, Česká republika, Ukrajina.
Společně jsme se věnovali studiu starých bukových lesů, které jsou součástí světového dědictví UNESCO. Tento projekt si klade za cíl vzdělávat mladé lidi o významu ochrany přírodního bohatství, podpoře aktivního občanství a vzájemné kulturní výměně. Bylo úžasné vidět, jak se i přes jazykové a kulturní rozdíly dokážeme spojit pro společnou věc.
Jizerskohorské bučiny: Náš příspěvek k ochraně přírody. Jedním z hlavních bodů naší prezentace bylo představení Jizerskohorských bučin. Tato národní přírodní rezervace rezervace je skvělým příkladem, jak můžeme chránit unikátní ekosystémy. Naše prezentace se setkala s velkým ohlasem a inspirovala naše zahraniční partnery k diskuzi o podobných projektech v jejich domovských zemích.
Tato zkušenost nám potvrdila, že i malé skupiny mohou mít velký vliv na mezinárodní úrovni. Nejenže jsme se vrátili s novými nápady a přátelstvími, ale také jsme se přesvědčili, že ochrana přírody nezná hranic.
Fotografie z akce jsou v naší fotogalerii. Fotografie týkající se přímo účasti našeho oddílu najdete zde.
Další setkání je plánováno na příští léto a uskuteční se v národním parku Central Balkan v Bulharsku.
Celý projekt je podporován EU v rámci programu Erasmus+.
Jizerská soví noc 5. – 6. 4. 2025
Když jsme plánovali tuto výpravu, věřili jsme, že počasí nám bude přát, ale vše bylo nakonec jinak.
Sešli jsme se v sobotu ráno ve Ferdinandově, odkud jsme vyrazili Velkým Štolpichem vzhůru na Tetřevky. Svítilo sluníčko a dole bylo jaro v plném proudu. Za necelou hodinku jsme byli nahoře. Kolem základny ležely ještě velké zbytky sněhu.
Rychle jsme zatopili, uvařili si oběd a po krátkém odpočinku jsme vyrazili po zasněžené cestě přes Žďárek do sedla Holubníku. Zde jsme uklízeli odpadky po neukázněných turistech. Bylo jich požehnaně. Cestou zpět jsme ještě vysbírali příkopy podél lyžařské magistrály, které byly plné plastových sáčků od různých energetických dobrůtek pro lyžaře. Bohužel se začalo kazit počasí, zatáhlo se a začalo mrznout. Navečer se ještě přidal silný vítr.
Vyrazit na monitoring sýců byl nesmysl, protože ve stávajícím větru bychom nic neslyšeli. Proto jsme po krátkém váhání zůstali na základně a udělali si hezký večer v klubovně při zpěvu kytary a četbě z kultovní Knihy o Jizerských horách od Míly Nevrlého.
Ráno sice opětovně prosvítalo mezi mraky slunce, ale docela dost mrzlo. Po snídani, ke které jsme měli oblíbenou domácí buchtu čerstvě upečenou v troubě našeho kuchyňského sporáku, jsme rychle uklidili a vydali se oklikou přes sedlo pod Ptačími Kupami do Malého Štolpichu a to pěkně krkolomnou zkratkou. Kolem poledne jsme již byli ve Ferdinandově, kde jsme se rozešli.
I když počasí nevyšlo a nesplnili jsme původní cíl, byla do příjemná a pohodová výprava.
Zimní Junior Ranger Camp 1. – 5. 3. 2025
Jako každoročně, vyrazili jsme i letos o jarních prázdninách na tradiční zimní Junior Ranger camp na naší základnu na Tetřeví chatě v Jizerských horách. I když nás moc nebylo, vyrazili s námi také Carlo a Škubis – vedoucí turnovských skautů.
První den – sobota
Sešli jsme se ráno ve Ferdinandově, odkud jsme vyrazili zasněženým Velkým Štolpichem vzhůru. Asi za hodinu jsme byli nahoře, zatopili a ubytovali jsme se. Asi za hodinu po nás dorazil Carlos, náš správce Tetřeví chaty. Odpoledne jsme věnovali vymalování zdi v ložnici, která byla poškozena lednovou havárií vody. Večer jsme si povídali, hráli na kytaru a poté šli spát.
Druhý den – neděle
Ráno po probuzení jsme se nasnídali a poté jsme vyrazili na běžkách do lyžařské stopy. Vypravili jsme se kolem Smědavské hory k pomníčku spadlých francouzských letadel. Zde byla stopa zničená pěšími turisty a tak byla jízd velmi náročná. Navíc byla taková kvalita sněhu, že nešlo pořádně namazat. Takže nám to střídavě podkluzovalo nebo lepilo. Po objezdu Smědavské hory jsme se přes Čihadla vrátili zpátky na chatu. Zde jsme se konečně svezli v pořádné stopě a tak cesta zpět byla velmi rychlá. Zatopili jsme si, uvařili polévku a odpoledne ještě někteří vyrazili se Škubisem zabruslit si směrem na Hřebínek. Večer byly opět hry a povídání.
Třetí den – pondělí
Ráno nás přivítalo slunečné předjarní počasí. Proto jsme rychle po snídani opětovně nazuli běžky a vyrazili jsme upravenou stopou přes Čihadla na Rozmezí. Odtud pak byl nádherný rychlý sjezd na Kristiánov na umrzlém sněhu. Zde jsme si sedli na lavici před bývalou hájenku a chvíli jsme se hřáli na jarním sluníčku. Poté jsme se vydali po „Panelce“ přes Bílou bučinu na chatu. Kolem Krásné Máří byl již roztátý sníh a tak jsme museli místy přenášet lyže. Okolo 15 hodiny jsme dorazili na chatu, zatopili a opět jsme uvařili polévku. Mezitím dorazila Carlosova manželka Jedlička. Večer jsme opětovně zpívali s kytarou a hráli pár her.
Čtvrtý den – úterý
Opětovně bylo ráno slunečné počasí. Proto jsme se rozhodli k trošku drsnějšímu podniku – výpravě na sněžnicích lesem pasekami přes sedlo Holbníku na Sněžné věžičky. Cesta byla nádherná, ale na jarním firnu a se sluncem ve tvářích docela rychle ubíhala. Okolo 11 hodiny jsme byli nahoře. Vylezli jsme na vyhlídkovou plošinu, odkud byl překrásný daleký rozhled. Zpět jsme se vypravili přímo průsekem dolů směrem k Čihadlům. Poté jsme zabočili na Exkursní stezku a došli k Černému potoku. Ten jsme museli v husté mlazině překonat. Pro některé to bylo docela náročné, když zapadli do hlubokých sněhových jam. Konečně jsme se vyškrabali na magistrálu. Tam jsme se rozdělili, část šla přes Žďárecký chodník, část šla přímo po magistrále na chatu. Cestou jsme potkali jednu výpravu znavených studentů na lyžařském výcviku, jinak bylo minimum lyžařů. Po příchodu opětovně polévka, odpočinek, večeře a závěrečné posezení.
Pátý den – středa
Ráno budíček, snídaně a velký úklid základny. Okolo 11 hodiny jsme pak vyrazili Velkým Štolpichem dolů. Sněhu bylo o poznání méně a tak ubíhala cesta docela rychle. Ve Ferdinandově jsme se rozloučili a rozešli jsme se do svých domovů.
Fotografie z akce zde.
Mimořádná výprava – výnos proviantu na Tetřevky 22. 2. 2025
Sešlo se nás v sobotu ráno ve Ferdinandově celkem 5 obětavých dobrovolníků. Naložili jsme si batohy zásobami potravin pro zimní tábor a vyrazili jsme vzhůru Velkým Štolpichem. Do tváří svítilo sluníčko, ale cesta byla s 20 kg batohem na zádech náročná. Cca za 70 minut jsme byli na chatě. Zde jsme všechno vyložili, zatopili a zavěsili jsme krásnou starožitnou stahovací lampu do jídelny. Zároveň jsme dobili akumulátory. Cca za 2 hodiny jsme vyrazili zpět Štolpichem dolů do Ferdinandova, odkud jsme autem přejeli do restaurace Dělnický dům, kde jsme si dali závěrečný pozdní oběd.
Výprava na Zábrdku 15. 2. 2025
Sešli jsme se v sobotu ráno Liberci na autobusovém nádraží v Liberci, odkud jsme vyrazili autem do Osečné. Zde jsme přibrali ještě Martina a Jirku, takže nás bylo celkem 6. Přesunuli jsme se k vodárně pod Těšnovem, kde jsme zaparkovali a vydali se pěšky podél toku Zábrdky. Bylo docela hezké slunečné počasí.
Cestou jsme si prohlédli vodní náhon u Zourovského mlýna, dále pak vodotrysk s ledopádem nedaleko Růtova mlýna. Pak jsme si prohlédli trkač Prosečské vodárny, který se nachází přímo u Zábrdky. Okolo 11 jsme poté došli na skautské tábořiště, kde jsme zatopili v polních kamnech, opekli jsme si buřty a uvařili čaj. 
Poté jsme vyrazili zkratkou vzhůru do bývalé obce Proseč, kterou jsme si celou prohlédli a seznámili se s její historií. Pak jsme vyrazili zpět terénem směrem k bývalému hradu Křída. Šlapali jsme ve sněhu a nebyla to žádná hitparáda. K hradnímu ostrohu jsme se nedostali, protože svah byl tak zmrzlý a klouzavý, že to bylo nebezpečné. Proto jsme náročným traverzem lesíkem sestoupili přímo k autu.
Protože jsme měli ještě trochu času, vydali jsme se na závěrečné posezení do Penzionu Eva v Kryštofově Údolí, kde jsme si dali všichni ovocný pohár a horký čaj.
Výprava byla sice fyzicky náročnější, ale pohodová a díky pěknému počasí jsme toho dost viděli.
Výprava na „Nordkap“ – k nejsevernějšímu bodu ČR 18. 1. 2025
Sešli jsme se v sobotu ráno na autobusovém nádraží v Liberci, odkud jsme se vydali autem na severozápad do Šluknovského výběžku. Cestou se k nám v Jablonném v Podještědí připojilo ještě auto s účastníky z Osečné. Poté jsme se vydali společně cestou přes zamlžený a zasněžený Šébr, dále pak přes Rumburk a Šluknov do nejsevernější obce v ČR – Lobendavy, osady Severní. Zde nás přivítalo jasné slunečné počasí. Zaparkovali jsme u pomníku padlým ve světových válkách a vydali jsme se po úzké silnici k bývalému hraničnímu přechodu. Zde jsme si prohlédli krásnou repliku čs. hraničního orientačního sloupu z první republiky. Poté jsme se vydali zasněženou pěšinou přímo podél státní hranice až k nejsevernějšímu bodu ČR, který jsme okolo půl dvanácté dobyli. Po malé svačině jsme pokračovali dále po demarkaci zpět směrem k osadě Severní. Cestou jsme si prohlíželi zajímavé lesní ekosystémy po obou stranách zemské hranice a pozorovali rozdíly v lesním hospodaření v Čechách a sousedním Sasku. Narazili jsme také na několik kešek, do nichž jsme se zapsali.
Původně jsme si chtěli rozdělat oheň na táborové základně Klondajk, která se nachází cca 2 km od osady Severní, ale když jsme tam dorazili, byla základna obsazená návštěvníky. Proto jsme popošli cca ještě 0,5 km dále, kde jsme si na rozcestí rozdělali malý oheň, opekli špekáčky a uvařili čaj. Poté jsme se vydali zpět k autům a vyrazili zpět do naší domoviny.
Protože do plánovaného návratu zbývala ještě chvíle času, zastavili jsme se ještě na Fojtce, v PP Pod Dračí skálou, na místech, která se pojí s dávnými oddílovými tradicemi. Zde jsme se na chvíli zastavili u hrobu zakladatele Mladých ochránců Jizerských hor, Honzy Hrušky. Pak jsme odklidili spadané větve z oplocenky kolem chráněného území a pomalu jsme se vydali autem zpět do Liberce.