Oddílové vánoce Radechov 17. – 19. 12. 2021

Oddílové vánoce Radechov 17. – 19. 12. 2021

Sešli jsme se v pátek na autobusovém nádraží v Liberci. Bylo nás celkem 10. Původně bylo sice přihlášeno 17 členů, ale někteří z různých důvodů na poslední chvíli svoji účast odřekli. To však nás ostatní neodradilo, a tak jsme vyrazili autobusem z Liberce na jih směrem Mnichovo Hradiště a odtud dále do Dolní Krupé, na lovecký zámeček Radechov, který jsme měli na tento víkend zapůjčený od Lesní správy Ještěd. Tomáš s Vénou jeli autem napřed, aby zatopili. Okolo 19. hodiny jsme byli již všichni na zámku a za chvíli dorazil ještě Vašík s Mílou. Rychle jsme se ubytovali, uvařili čaj a navečeřili jsme se. Poté služba umyla nádobí a ostatní nanosili dřevo. Následovalo večerní povídání o horských vánocích a také jsme si zahráli několik her, mezi nimi bylo i oblíbené Palermo.

V sobotu jsme se probudili do mlhavého rána. Rychle jsme zatopili, nasnídali jsme se a poté všichni vyrazili pod vedením Milana do okolních lesů pro dřevo. Tomáš s Mílou dojeli do Mnichova Hradiště nakoupit. Po návratu jsme připravené dřevo nařezali, nanosili do zámeckých komnat a zbytek uklidili do dřevníku. Tomáš s děvčaty mezitím připravili plný hrnec bramborového salátu. Následoval oběd a chvilka polední siesty. Mezitím dorazil technik lesní správy, náš bývalý člen, Petr „Béďa“ Mach se svoji dcerkou. Poté jsme se vydali ven, kde na nás čekala stopovací hra, která všechny dovedla až k cíli – místu nadílky pro zvířata. Nazdobili jsme stromeček mrkvemi a jablky, aby i lesní tvorové si měli na čem pochutnat. Pomalu se začalo stmívat, a tak jsme se vydali zpět do zámečku, cestou jsme si vybrali stromeček na večerní nadílku. Po návratu jsme rychle zatopili v kachlových kamnech v hodovní síni a v předsálí. Za chvíli se z nich již linulo příjemné teplo. Nazdobili jsme stromeček, po nějž jsme narovnali dárky a připravili slavnostní tabuli. V podvečer také dorazil na krátkou návštěvu náš dlouholetý oddílový přítel, břehyňský hajný pan Vaníček s manželkou. Přivezl na ochutnání svojí vynikající tlačenku z divočáka. Na oplátku jsme mu dali ochutnat náš bramborový salát. Mezitím ještě dorazila Radka Jánošíková a náš předseda Vašek Köhler se svojí manželkou Bohunkou.

Večer jsme rychle připravili slavnostní večeři a okolo 19. hodiny jsme zasedli ke slavnostní tabuli v historické hodovní síni, kde kdysi po honech hodovali slavní Valdštejnové se svými loveckými hosty. Jako hlavní chod se podávala smažená aljašská treska s bramborovým salátem, jako zákusek bylo vánoční cukroví od maminek. Aljašská treska byla tak dobrá že i ti, kteří se předtím dušovali, že ryby nejedí, jí snědli s velkou chutí. Když všichni dojedli, tak služba umyla nádobí a v v 19:45 začal slavnostní program. Rozsvítili jsme svíčky na stromečku a zhasli světla v hodovním sále. Nastala krásná adventní atmosféra. Pustili jsme si úryvek z Lukášova evangelia o narození spasitele, zahráli a společně jsme si zazpívali několik koled a poté jsme si chvilku povídali o duchovním významu adventu a vánoc, pomoci bližním a přírodě.

Poté přišel čas na oddílovou hymnu, po níž bylo vyzváno 5 našich členů ke složení oddílového slibu. Tomáš přečetl text našeho historického oddílového slibu, který v minulosti skládalo již několik stovek našich členů. Poté každý přistoupil ke slibové sekeře a dvěma prsty slib stvrdil. Poté přišel okamžik slavnostního pasování za členy družiny lovčíků hraběcích lesů. Každý obdržel pasovací glejt a nášivku na svoji zelenou košili. V tento okamžik někteří jen velmi těžce skrývali slzy dojetí. 

Jakmile byl slavnostní slib ukončen, ujal se naši nejmladší členové, Václavové, rozdávání dárků. Každý obdržel od kamarádů nějaký dáreček, který potěšil. Následovalo zpívání, povídání a volná zábava. Okolo 11. hodiny jsme se vydali do svých postelí.

Ráno jsme se probudili a zjistili jsme, že z kohoutků neteče voda. Rozbilo se čerpadlo a tak jsme museli improvizovat. Radka sehnala ve vesnici kanystry s vodou, kterou jsme ohřáli a umyli jsme s ní nádobí. Uklidili jsme celý zámeček a okolo 11 hodiny jsme se vydali auty zpět do Liberce. 

Byla to pěkná pohodová výprava a všichni ti, kteří nedorazili, se ochudili o spoustu krásných nezapomenutelných zážitků.

Fotografie z akce

Zazimování Tetřevek 26. – 28. 11. 2021

Zazimování Tetřevek 26. – 28. 11. 2021

Sešli jsme se v pátek na autobusovém nádraží v Liberci. Bylo nás celkem 12. Počasí bylo nevlídné a začínalo sněžit. 3 auty jsme vyrazili směrem do hor, kde nás vítala zimní atmosféra. V mlze a sněžení jsme dorazili na Tetřevky, kde leželo asi 5 cm sněhové pokrývky. Přivítala nás studená chata a zamrzlý vodovod. Rychle jsme zatopili, ubytovali jsme se a uvařili čaj. Za chvíli již bylo v jídelně příjemné teplo a tak jsme usedli k večeři a k horkému čaji, který přišel všem vhod. Poté služba umyla nádobí a začali jsme se věnovat večernímu programu. Rozdělili jsme oddíl do dvou družin, které dostaly historické oddílové názvy – Vlci a Lišky. Poté jsme si zahráli několik her a šli jsme spát.

V sobotu jsme se probudili do mlhavého studeného rána. Rychle jsme se nasnídali, umyli nádobí a nanosili vodu do zásobního sudu. Poté nás celé dopoledne čekalo řezání a štípání dřeva, které jsme předtím natěžili během brigády na Tiché říčce. V poledne již bylo všechno dřevo uklizené v kůlně. Tomáš mezitím uvařil oběd, který jsme rychle snědli. Po polední pauze jsme opětovně vyrazili ven do lesa na chvojí, ze kterého pak upletla každá družina adventní věnce. Pak jsme se vrátili do příjemně vytopené chaty. Následovalo několik her a pak se již rychle setmělo. Oloupali jsme brambory a Tomáš z nich usmažil mísu bramboráků. Následoval úklid a mytí nádobí. Večer pak přišlo v klubovně překvapení. Tomáš s Mílou připravili v klubovně pro každou družinu hromádku věcí, vedle které ležel podivný batoh, který většina členů viděla poprvé – US torna, zvaná usárna. Úkolem každé družiny bylo tento batoh sbalit. Vznikly velmi podivuhodné tvary, které se podobaly všemu možnému, jen ne batohu. Pak Tomáš a Míla ukázali ostatním dva různé způsoby balení a každá družina si pak zkusila balení tentokráte naostro. Výsledek již byl o poznání lepší. Po balení batohu jsme si zahráli několik her a zpívali jsme písničky podle oddílového zpěvníku. Venku začalo hustě sněžit a tak jsme byli rádi, že můžeme sedět pěkně v teple chaty. Postupně všichni usínali a odcházeli unaveni na kutě.

Nedělní ráno bylo mrazivé a zasněžené. Nasnídali jsme se, sbalili jsme si věci a poté jsme se pustili do úklidu základny před zimou. A vzali jsme to pěkně zgruntu, zejména ložnici. Před polednem jsme byli hotovi. Tak jsme se naobědvali, chvíli poseděli nad plány do konce roku a poté jsme již vyběhli ven. Poslední dějství před odjezdem byla velká sněhová bitva mezi družinami. Část odešla Štolpichem do Hejnic, zbytek nasedl do aut a vydali jsme se do Bedřichova. Zde nás čekalo nemilé překvapení – totálně ledová silnice dolů ke stadionu. Tomáš to vzal se svým autem stylem „sáně“ s několika otočkami o 180°, Míla kopec raději sjel prostředkem louky. Zbylá cesta do Liberce pak již proběhla v pořádku, jenom jsme měli maličké zpoždění.

Fotky z akce

Brigáda PR Tichá říčka 17. 11. 2021

Brigáda PR Tichá říčka 17. 11. 2021

Sešli jsme se ráno před osmou hodinou na Tržním náměstí. Bylo nás celkem 13. Třemi auty jsme se dopravili do Hrabětic, kde se v ochranném pásmu PR Tichá říčka nachází místo našich prací. Počasí bylo typické jizerské – hustá mlha a drobné mrholení. Pustili jsme se rychle do práce. Měli jsme 3 motorové pily a tak to začalo odsýpat. Za chvíli již leželo na zemi několik poražených smrků a bříz. Po odvětvení jsme klest stahovali na hromady na okraji lesa. Okolo desáté dorazil Carlos s Jedličkou, kteří zapálili oheň a začali pálit natahaný klest. V úvodu pár nesmělých plamínků a kouřové signály, které se rozlézaly po pasece, pak však začaly šlehat z kupy několikametrové plameny. Na zem mezitím padaly další stromy a tak bylo stále co stahovat. Před polednem dorazil Ing. Tomáš Korytář, vedoucí Správy CHKO Jizerské hory a Ing. Jana Bursíková, lesník AOPK a začali nám také pomáhat. Tomáš odvezl fůru březového dřeva na Tetřevky.
Okolo dvanácté jsme se sešli u ohně, opekli si klobásy (někteří vegetariáni sýr), trochu se ohřáli a pak jsme pokračovali v práci. Po druhé hodině bylo vše hotovo. Všichni jsme byli špinaví, někteří byli také promočení, ale všechny nás hřál dobrý pocit z dobře odvedené práce.

Uklidili jsme a auty jsme se přesunuli na Prezidentskou chatu, kde nás čekalo malé posezení s obědem. Všichni jsme se v útulné horské restauraci ohřáli, dosyta najedli a pak jsme odjeli zpět do Liberce, kde jsme se rozešli do svých domovů.

Fotografie z brigády.

Podzimní Junior Ranger Camp – Tetřevky 28. – 31. 10. 2021

Podzimní Junior Ranger Camp – Tetřevky 28. – 31. 10. 2021

1. den – čtvrtek
Sešli jsme se ve čtvrtek 28. října ráno na Tržním náměstí v Liberci. Bylo nás celkem 6. Odtud jsme odjeli na Tetřevky. Po zatopení v kamnech a ubytování jsme začali se zazimovacími pracemi. Postupně jsme zaházeli větvemi celý vodovod až ke studně jako ochranu před mrazem, na závěr jsme přikryli též kanálky chvojím. Poté nás čekal oběd a následná polední siesta. Na odpoledne jsme měli naplánován horolezecký výcvik, jenže se zkazilo počasí a začalo poprchávat. Proto jsme zůstali na chatě a zahráli jsme si různé terénní hry. Poté přišlo malé povídání v klubovně a to již nastal večer. Připravili jsme večeři a poté jsme celý večer hráli hry. Večer dorazil ještě Míla s Vašíkem a přivezl nějaké dobroty, do kterých jsme se rychle pustili.

2. den – pátek
Ráno jsme se probudili do mlhavého počasí. Po rozcvičce a snídani jsme se vypravili do cílového místa dnešního dne – PR Tichá Říčka v Hraběticích. Zde nás čekala ochranářská brigáda – výřez náletových dřevin na mokřadní louce. Pustili jsme se do práce, Tomáš s Mílou káceli stromy a všichni ostatní stahovali větve na hromady. Počasí se postupně začalo vybírat a vysvitlo slunce. A tak se nám dobře dělalo. Pokáceli jsme asi 25 stromů, z nichž některé měly docela silné kmeny. Práce rychle ubíhala a kolem 14 hodiny jsme měli plánovaný objem hotov. Uklidili jsme a přejeli jsme auty na nedalekou Prezidentskou chatu, kde jsme si společně dopřáli zasloužený vydatný oběd složený z tamních specialit. Na chatu jsme dorazili okolo půl páté, rychle jsme zatopili v kamnech a v kotli v koupelně a poté si všichni postupně dopřáli očistnou sprchu v naší horské lázni. Následovala večeře, večerní hry a zpívání s kytarou. Venku se začali čerti ženit a začal foukat silný vítr.

3. den – sobota
Sobotní ráno nás probudilo silným větrem. Po rozcvičce a snídani začal dopolední program – soutěže a hry. Míla s Tomášem mezitím dojeli do Polska pro zásoby potravin na zimní tábor. Po návratu jsme si dali pozdní oběd a následovaly venkovní drsnější soutěže. Večer jsme si dali výtečné pečené kuře na slezský způsob, následovalo povídání, hry a společné čtení.

4. dne – neděle
Nedělní ráno bylo slunečné, vítr trochu ustal. A tak jsme posnídali, uklidili chatu a pod vedením Míly se všichni vydali na vodopád Velkého Štolpichu. Po návratu byl oběd a návrat přes Oldřichov v Hájích domů.

Fotografie z výpravy

Výprava do Zadní země 1. – 3. 10. 2021

Výprava do Zadní země 1. – 3. 10. 2021

Sešlo se nás v pátek na libereckém vlakovém nádraží celkem 10. Bylo hezké počasí – babí léto v plném proudu a slibovalo pěkný víkend. Společně jsme tedy vydali na cestu vlakem přes dva státy do nejsevernější části Čech – Šluknovského výběžku. Těsně před setměním jsme pak dorazili na základnu – terénní stanici AOPK ČR v Dolní Chřibské. Ubytovali jsme se, každý se navečeřel z vlastních zásob. Mezitím dorazil ještě Míla s Vaškem a tak nás bylo celkem 12. Večer jsme si společně promítli filmy o národním parku České Švýcarsko – o divoké krajině, do jejíž části vyrazíme druhý den. 

V sobotu po snídani jsme se vydali na autobus do Kyjova, ten nám však projel kolem očí, aniž by zastavil. Čekali jsme totiž na opačné straně silnice. A tak jsme zvolili náhradní variantu: přešli jsme na náměstí do Chříbské a odtud jsme pak odjeli jiným autobusem přes Krásnou Lípu až na Vlčí Horu. Odtud jsme se pak šli pěšky po Köglerově stezce (mimochodem nejstarší naučné stezce u nás) do nitra Národního parku České Švýcarsko. Brzy jsme odbočili ze značené turistické cesty a vydali se divokým údolím Malého Vlčího potoka. Brodili jsme se bažinami, pozorovali okolní skalní stěny, ale také jsme si nemohli nevšimnout rozsáhlých škod na smrkových porostech, jež byly způsobené kůrovcovou kalamitou. Po několika kilometrech putování divočinou jsme došli k Turistickému mostu, kde jsme v přístřešku společně poobědvali. Pak jsme se vypravili proti proudu říčky Křinice romantickým Kyjovským údolím. Cestou jsme si zahráli několik her, aby nám cesta lépe ubíhala. Asi po hodině jsme dorazili do osady Kyjov, kde jsme si dali limonádu a někteří to doplnili také nějakou tou sladkou dobrotou.  Za chvíli přijel autobus, který nás odvezl až do Chřibské. Rychle jsme uvařili večeři a poté jsme se sešli opět v klubovně, abychom si promítli napínavý film k 83. výročí Mnichovské zrady a obsazení pohraničí – tedy oblastí, ve kterých dnes žijeme. 

V neděli nás po probuzení opětovně vítal slunečný den. Posnídali jsme vánočku s kakaem, uklidili základnu a poté jsme pomohli panu správci s úklidem a sekáním přilehlé zahrady. Okolo půl dvanácté jsme se vydali na náměstí v Chřibské, odkud nás autobus dovezl do Rybniště na vlak. Za necelou půldruhou hodinu, během které jsme projeli opět dvěma sousedními státy, jsme byli zpět v Liberci.

Fotografie z výpravy

Za jelení říjí 10. – 12. 9. 2021

Za jelení říjí 10. – 12. 9. 2021

Začal nový školní rok a po delší covidové pauze jsme opětovně mohli opětovně rozjet naplno naší činnost. A proto jsme hned v polovině září uspořádali tradiční výpravu do Jizerských hor, abychom společně pozorovali jelení říji, která již touto dobou byla v plném proudu.

Sešlo se nás v pátek na libereckém autobusovém nádraží celkem 12. Mezi nimi i několik nováčků, kteří s námi vyrazili poprvé na výpravu. Odtud nás několik ochotných rodičů odvezlo auty až k bedřichovské hájence. Společně jsme pak pokračovali přes Hřebínek na Tetřeví chatu. Na chatě již čekal Tomáš, který zde od rána opravoval se zedníkem prasklý komín. Posadili jsme se kolem táborového kruhu a zahráli jsme si úvodní seznamovací hru, v zápalu které jsme se trochu dokola pomlátili srolovanou dekou. Poté jsme se rychle ubytovali, navečeřeli a se setměním jsme vyrazili na Žďárek poslouchat jelení řev. Bylo to velmi zajímavé, několik jelenů troubilo kolem za jasné noci jako o závod. Po návratu jsme se opět sešli u táborového ohně a za zpěvu kultovní jizerské písně „Island“ jsme vztyčili na stožár naší  oddílovou vlajku. Trochu jsme si pak vyprávěli, zpívali naše táborové písničky, ale také jsme se učili pozorovat noční oblohu a určovat sever. Těsně před večerkou  ještě dorazil Míla s Vaškem, takže nás nakonec bylo celkem 15.

V sobotu nás přivítalo ráno celkem slušné počasí, a tak po rozcvičce do půl těla a společné snídani jsme rychle udělali ranní nástup, vztyčili vlajku a mohli jsme začít hrát první velkou terénní hru. Soutěžilo se ve dvou týmech, které se nesměly za žádnou cenu roztrhnout. Každý tým se společně musel držet pláště pneumatiky, kterou musel donést do Štolpichu a dotknout se u prvního mostu kovového zábradlí. Jenže se vloudilo malé nedorozumění, první most, který byl plánován jako cílový, neměl zábradlí kovové, ale dřevěné. A tak družstva běžela Velkým Štolpichem dolů až k pomníku císařovny Sisi, kde se nachází most s opravdovým železným zábradlím. Zpátky se tak vrátili všichni notně zpocení a doslova vysílení. Po krátké pauze následovala soutěž ve sběru borůvek, při které se našlo také mnoho pěkných smrkových hřibů. Následoval oběd, polední pauza a pak opět další hra. Tentokráte muselo každé družstvo za určený časový úsek donést co nejvíce vody v ešusech ze Štolpichu. Bylo to pro všechny náročné, protože ještě neodezněla bolest nohou z dopolední drsné hry. Bohužel začalo již během hry krápat, což nám překazilo plánovaný odpolední horolezecký výcvik. Místo toho jsme se sešli v klubovně a povídali jsme si o pohybu v horách a o vybavení do terénu. Čas rychle uplynul, mezitím déšť ustal a tak zbylo času ještě na několik drobnějších her. Mezitím děvčata obalila houbové řízky z nalezených hřibů a k tomu ještě plátky sýra na smažený sýr. Poté se konala večerní hostina a i několik zarytých odpůrců konzumace hub se nechalo zlákat výtečnými houbovými řízky, které zmizely z velkých mís během několika málo minut. Po opulentní večeři následovala příprava poradního ohně, ke kterému jsme se setměním zasedli. Povídali jsme si o tom, co nás během následujícího školního roku čeká a nemine. Při tom jsme zpívali a opětovně jsme pozorovali hvězdy. Na závěr přišlo malé překvapení – na stole před chatou se objevil meloun s vyřezanou osmičkou a kolem něj 15 skleniček s nealkoholickým sektem. To malý Vašík slavil své 8. narozeniny a táta Míla mu připravil horskou hostinu. Všichni jsme si s Vaškem připili a následovala konzumace obrovského melounu. Poté jsme s plnými břichy ulehli a za chvíli se z chaty ozývalo jen slastné oddechování.

V neděli jsme se probudili do typického jizerského mlžného rána – známka toho, že podzim již neúprosně vstoupil do našich hor. Posnídali jsme domácí koláč z vlastnoručně natrhaných borůvek, který jsme doplnit jogurtem – jak jinak také s borůvkami. Potom jsme si sbalili, uklidili chatu a skupina kluků vyrazila s Tomášem a Mílou směrem k Čihadlům, kde nám nechal místní revírník pokácet silný suchý smrk vhodný na výrobu špalků na štípání dřeva. Tak jsme jej rozřezali, silné špalky jsme naložili a odvezli na chatu. Mezitím se čas naklonil a tak krátce před dvanáctou valná většina vyrazila dolů Velkým Štolpichem do Hejnic na vlak, který všechny odvezl domů k maminkám.

Fotografie z výpravy

 

Den za obnovu lesa – Ještěd 19. 10. 2019

Sešlo se nás v sobotu ráno v Osečné na náměstí celkem 12. Společně jsme se vydali autobusem na Výpřež. Zde nás přivítalo hezké slunečné počasí. Vypravili jsme se po směrovkách k hlavnímu konání akce „Den za obnovu lesa„, které pořádaly Lesy ČR, s. p. Na místě se sešlo několik stovek lidí žhavých do práce a tak původně plánované sázení stromků pro nedostatek sekeromotyk nevyšlo.

Nicméně jsme to nevzdali a nalezli jsme ve spolupráci s revírníkem paseku po těžbě, kde bylo třeba stáhnout klest. Práce to byla náročná a tak jsme byli rádi, když nám s ní pomohlo ještě několik dospělých dobrovolníků. Cca za 2 hodiny jsme měli hotovo. Odměnou nám byl krásný výhled do kraje. 

Po práci jsme se vydali pěšky s podzimními slunečními paprsky ve tvářích z kopce dolů přes Křižany do Druzcova, kde jsme se zastavili u Hakenů na výborné občerstvení. A pak už jen zbývala cesta zpět do Osečné – někdo ji absolvoval autem, někdo pěšky. 

I přes ohromné množství lidí to nakonec byla hezká pohodová akce a alespoň trochu jsme mohli lesům pomoci.