Sešli jsme se v pátek 13.12.2024 na autobusovém nádraží v Liberci. Odtud jsme odjeli do Ferdinandova, kde se k nám připojili další členové a společně jsme vyrazili po Vodárenské cestě do údolí Velkého Štolpichu. Na konci Vodárenské jsme přebrodili Štolpich a pokračovali po turistické značce vzhůru do NPR Jizerskohorské bučiny. Na cestu nám jasně svítil měsíc a tak jsme ani nepotřebovali čelovky. Od pomníčku císařovny Sisi nám postupně začal křupat pod nohama sníh. V údolí panovala zvláštní tajuplná romantická atmosféra prosvětlená měsíčním svitem. Cestou nahoru jsme si prohlédli první ledopády. Asi za 70 minut jsme byli na chatě, která byla celá zavátá sněhem (bylo zde cca 35 cm sněhu). Zatopili jsme, vybalili jsme si a poté společně povečeřeli u roztopených kuchyňských kamen. Zanedlouho jsme zalehli ke spánku a zachumlali se do prochladlých peřin.
Ráno nás probudil chlad, rychle jsme zatopili a uvařili snídani. Poté jsme začali odklízet sníh kolem chalupy a nosit dřevo. Po obědě jsme nazdobili malý stromeček a Jirka s Martinem začali slepovat papírový Betlém. Okolo 14 hodiny pak dorazili ještě 3 členové rodiny Köhlerových. Společně jsme pak ještě vyrazili do lesa nazdobit stromeček pro zvířata zavěšenými mrkvemi. A pak nadešel čas chystat slavnostní večeři. V 18:30 jsme pak zasedli v klubovně k lovecké hostině a po krátkém přípitku se začala servírovat jelení kýta na šípkách s karlovarským knedlíkem. Rychle bylo vše snědeno. Po umytí nádobí jsme pak zasedli kolem stolu a povídali jsme si o oddílových plánech na příští rok – brigádách, táborech a práci pro naše hory. Pak jsme zapálili svíčky na stromečku a začaly se rozdávat dárky od kamarádů. Pak jsme zpívali koledy a oddílové písně. Okolo 22 hodiny jsme zalehli tentokráte již do prohřátých postýlek.
V neděli ráno nás uvítalo 10 cm nové sněhové pokrývky, která přibyla během noci. Zatopili jsme a okolo 8:30 jsme zasedli ke společné snídani. Poté jsme se sbalili, uklidili základnu a údolím Velkého Štolpichu jsme seběhli dolů. Cestou jsme si ukazovali zajímavé skalní útvary, pozůstatky po dolování a povídali jsme si o skandinávském ledovci, který se v dolní části údolí zastavil. Asi za 45 minut jsme byli dole u aut. Odtud jsme odjeli do restaurace Dělnický dům v Hejnicích, kde jsme si dali závěrečný výborný oběd. Poté jsme se rozloučili a postupně se vydali směrem ke svým domovům.
Byla to hezká pohodová akce.