Meandry Smědé, Tetřevky 3. – 4. 6. 2018

Dne 3. 6. 2018 v sobotu jsme se sešli: Klára, Kája, Matěj a Tomáš u autobusového nádraží v Liberci a společně jsme se vypravili do údolí řeky Smědé. Po chvíli jízdy autem jsme zastavili nedaleko u rybníka jménem Dubák, který jsme následně navštívili. Přímo na Dubáku jsme zahlédli jeden pár labutí, který zanedlouho navštívil i další. Nedaleko rybníku jsme zahlédli orla mořského, byla to nádherná podívaná. Nemohli jsme se vynadívat. Zanedlouho jsme dostali od Tomáše bojový úkol: museli jsme najít nejstarší a největší dub v okolí a změřit tloušťku jeho kmene. Jelikož jsme s sebou neměli metr, tak jsme spojili naše ruce a pokusili jsme se kmen obejmout. Jen tak tak jsme to dokázali, protože jeho kmen byl opravdu tlustý.

Cestou zpátky jsme se zastavili u kostela a byli se podívat na hřbitově okolo něj. Za malou chvilku jsme se ocitli v Polsku a naše cesta směřovala na trhy. Měli tam spoustu krásných věcí a hlavně hodně dobré jahody, mňam.

Naše cesta končila na Tetřeví chatě, kde jsme se potkali s Karlosem a Jedličkou. Druhého dne, tedy 4. 6. v neděli, jsme se pustili do natírání skříněk v kuchyni, můstku před chatou, dřevěných trámků na venkovních schodech a venkovního trámu na chatě. Natírání se obešlo bez úrazu a tak jsme se v pořádku a s novými poznatky vrátili z víkendové akce domů.

Fotky z výpravy

 

Za tajemstvím jizerských tokanišť 27. – 29. 4. 2018

Sešli jsme se v pátek 27. 4. 2018 na autobusovém nádraží v Liberci. Předpověď slibovala hezké letní počasí. Bylo nás celkem 9 – Tomáš, Milan, Jarmila, Klára, Petr, Tonda, Lukáš, Martin a Jarda. Velká část vyrazila autobusem na Bedřichov a potom pěšky směr Šámalka, Tomáš s Petrem naložili věci v klubovně a jeli autem na Tetřevky. Tomáš se pak ještě vrátil pro zbytek skupiny do Bedřichova a odvezl je také na chatu. Zde jsme se vybalili, zatopili v kamnech a navečeřeli jsme se. Milé překvapení bylo, že již byl rozmrzlý vodovod a nemuseli jsme nosit vodu. Večer ještě za námi dorazil Míla s Vašíkem. Nemilé překvapení bylo, že se zvenku začalo ozývat temné silné dunění přicházející odněkud od Liberce, které se rozléhalo po celých horách. Nevěděli jsme, co se to děje.

Ráno jsme vstali ve 4:45 hodin, rychle jsme se převlékli a vyrazili k Čihadelskému rašeliništi pozorovat tok tetřívků. Bohužel náhorní plošinou se stále rozléhalo ono podivné dunění, které se nám zdálo silnější, než večer. A tak byly zvukové projevy tetřívků velmi špatně rozlišitelné. Přesto jsme jich několik vystopovali, dokonce nad Žďárkem jsme měli možnost pozorovat tokajícího kohoutka i slepičku. Byl to pěkný zážitek. Pak jsme se vrátili na chatu, nasnídali jsme se a společně jsme vyrazili na dřevo. Čekala na nás velká hromada dřeva z podzimního výřezu Tiché říčky, kterou bylo potřeba rozřezat, naštípat a uklidit do kůlny. Když jsme hromadu zpracovali, čekaly na nás ještě dva padlé smrky, které u chaty vyvrátil zimní orkán. I ty jsme nakonec rozřezali a uklidili. Když bylo vše hotovo, bylo skoro poledne. Všichni byli od těžké práce a brzkého ranního vstávání znavení a tak po bramborovém guláši všichni padli za vlast.

Vzbudili jsme se okolo 15 hodiny a vyrazili jsme po družstvech na malou dendrologickou soutěž v poznávání listů dřevin. Když jsme se vrátili, byl již podvečer a tak jsme připravili dřevo na táborový oheň. Mezitím ustalo podivné dunění, které jsme na základě rozhlasových zpráv identifikovali jako hluk z nepovolené technopárty „Czarotech“ v Krásné Studánce. Vysprchovali jsme se v naší horské koupelně a  k večeři jsme společně pojedli smažený sýr.  V 8 hodin jsme si sedli k prvnímu letošnímu táboráku. Zazpívali jsme si, popovídali a před desátou hodinou jsme šli spát.

Nedělní ráno bylo nezvykle teplé, slunečné. Jen jsme vylezli po budíčku ven, bylo opětovně slyšet to hrozivé dunění z technopárty. Ráno odjel Míla s Vašíkem a Jarmila autem někam směrem na východ. Uklidili jsme chatu a před jedenáctou hodinou vyrazila jedna skupina na vlak směr Hejnice. Ostatní dokončili úklid, naobědvali se a po druhé hodině odpolední jsme všichni odjeli autem do Liberce.