Výprava do Zadní země 1. – 3. 10. 2021

Sešlo se nás v pátek na libereckém vlakovém nádraží celkem 10. Bylo hezké počasí – babí léto v plném proudu a slibovalo pěkný víkend. Společně jsme tedy vydali na cestu vlakem přes dva státy do nejsevernější části Čech – Šluknovského výběžku. Těsně před setměním jsme pak dorazili na základnu – terénní stanici AOPK ČR v Dolní Chřibské. Ubytovali jsme se, každý se navečeřel z vlastních zásob. Mezitím dorazil ještě Míla s Vaškem a tak nás bylo celkem 12. Večer jsme si společně promítli filmy o národním parku České Švýcarsko – o divoké krajině, do jejíž části vyrazíme druhý den. 

V sobotu po snídani jsme se vydali na autobus do Kyjova, ten nám však projel kolem očí, aniž by zastavil. Čekali jsme totiž na opačné straně silnice. A tak jsme zvolili náhradní variantu: přešli jsme na náměstí do Chříbské a odtud jsme pak odjeli jiným autobusem přes Krásnou Lípu až na Vlčí Horu. Odtud jsme se pak šli pěšky po Köglerově stezce (mimochodem nejstarší naučné stezce u nás) do nitra Národního parku České Švýcarsko. Brzy jsme odbočili ze značené turistické cesty a vydali se divokým údolím Malého Vlčího potoka. Brodili jsme se bažinami, pozorovali okolní skalní stěny, ale také jsme si nemohli nevšimnout rozsáhlých škod na smrkových porostech, jež byly způsobené kůrovcovou kalamitou. Po několika kilometrech putování divočinou jsme došli k Turistickému mostu, kde jsme v přístřešku společně poobědvali. Pak jsme se vypravili proti proudu říčky Křinice romantickým Kyjovským údolím. Cestou jsme si zahráli několik her, aby nám cesta lépe ubíhala. Asi po hodině jsme dorazili do osady Kyjov, kde jsme si dali limonádu a někteří to doplnili také nějakou tou sladkou dobrotou.  Za chvíli přijel autobus, který nás odvezl až do Chřibské. Rychle jsme uvařili večeři a poté jsme se sešli opět v klubovně, abychom si promítli napínavý film k 83. výročí Mnichovské zrady a obsazení pohraničí – tedy oblastí, ve kterých dnes žijeme. 

V neděli nás po probuzení opětovně vítal slunečný den. Posnídali jsme vánočku s kakaem, uklidili základnu a poté jsme pomohli panu správci s úklidem a sekáním přilehlé zahrady. Okolo půl dvanácté jsme se vydali na náměstí v Chřibské, odkud nás autobus dovezl do Rybniště na vlak. Za necelou půldruhou hodinu, během které jsme projeli opět dvěma sousedními státy, jsme byli zpět v Liberci.

Výprava do Zadní země 1. – 3. 10. 2021

Zadní země je odlehlý kraj. Cesta tam trvá dlouho a je nutno jít pěšky. Chybějí cesty a po těch, které v lesích jsou, nesmějí jezdit auta. Proto i lidí přichází málo. Chybí pitná voda a scházejí tedy hostince a nocležny. I proto přichází málo návštěvníků a ti, kteří přijdou, musí svá lože nosit sebou a před nocí je prostřít pod skalní převisy. Chybějí dobré, podrobné mapy Zadní země. V roklích, které se zdají napoprvé nespočetné a nezbadatelné, lze strašlivě zbloudit. Čechy jsou sice královstvím pískovcových měst, ale žádné z jejich skalních bludišť se nemůže rozlohou, divokostí a osamělostí rovnat Jetřichovickým stěnám. Zadní země je odlehlý kraj. 

Miloslav Nevrlý – Náčelník (Chvály Zadní země)

Zveme Tě na první podzimní výpravu, tentokráte do odlehlého kraje na samém konci Čech – Zadní země. Budeme muset vlakem projet 2 cizí státy, než se dostaneme do míst, kde se rozkládá náš nejmladší národní park.

Společně se vypravíme do temných skalních roklí, budeme putovat pustými žleby či se brodit mechem zarostlými vlhkými soutěskami. A třeba při tom poznáme tajemství legendární Soví jeskyně, kde končí příběh stejnojmenné knihy od Miloše Zapletala. Ale třeba také zavítáme do divokého údolí říčky Křinice budeme se moci projet po její hladině. A možná zažijeme i další věci, vše záleží na počasí, které nám přichystá duch zadní země.

Večery budeme trávit v terénní stanici AOPK ČR v Dolní Chřibské, která nám poskytne během výpravy veškeré zázemí a ubytování. 

Sraz: pátek 1. 10. v 16:40 před odjezdovou halou hlavního vlakového nádraží v Liberci
Návrat: neděle 3. 10. v 14:30 tamtéž
S sebou:

batoh, spací pytel, přezůvky, svítící baterku (čelovku), kotníkovou obuv naimpregnovanou proti vodě (pohorky, kanady atd.), pláštěnku, svetr, náhradní ponožky 2 x, věci na převlečení, hygienické potřeby + ručník, zavírací nůž, KPZ, zápisník + tužku, bavlněný šátek, láhev s vodou, píšťalku, na sobě bundu větrovku, košili nebo mikinu, plátěné kalhoty, občanský průkaz nebo pas případně jakoukoli průkazku s fotografií a datem narození nebo průkaz ČSOP (pokud máš), respirátor FFP2

Jídlo:

na pátek studenou večeři, na sobotu snídani, na neděli svačinu do vlaku, ostatní jídlo (sobotní oběd a večeře a nedělní snídaně) bude společné

Účastnický poplatek:

200 Kč – vybírá se při odjezdu (zahrnuje náklady na dopravu a stravování)

Přihlášení:

pomocí webového formuláře ( uzávěrka přihlášek středa 29. 9. 2021 18:00 hod.)

Upozornění:

všechny věci musí být sbaleny v batohu, aby každý účastník měl volné ruce

Za ledovou oponou Zadní země 19. 1. 2019

Sešli jsme se v mrazivém sobotním ránu před osečenskou školou. Bylo nás celkem 11. Naskládali jsme se do aut a vyrazili směrem do nejsevernějších částí naší republiky. Dojeli jsme až k osadě Brtníky, kde jsme zaparkovali na kraji údolí Vlčího potoka.

Vystoupili jsme z auta a vítaly nás jasná modrá obloha a silný mráz. Cesta byla silně namrzlá a tak hned na začátku si někteří z nás užili uklouznutí na ledové kaluži. Pak jsme se vydali pěšky do nitra NP České Švýcarsko cestou podél vody do hlubokého údolí. Po chvíli jsme dorazili k prvním ledopádům nazývaným Křepelčí stěnka. Ledové rampouchy byly zatím malé, ale přesto pěkné. Pak jsme navštívili ještě Velký ledový sloup a Varhany, které taktéž byly ještě málo rozvinuté.

Nazpět jsme se chtěli vydat údolím Malého Vlčího potoka, ale náš kamarád, místní strážce NPČS, nám to rozmluvil, že je údolí plné padlých stromů. Proto jsme se vydali na druhou stranu údolí a po zelené značce jsme vystoupali k Brtnickému hrádku, na který však kvůli namrzlým schodům nešlo vylézt. Tak jsme alespoň navštívili Soví vyhlídku, pozorovali jsme stopy kamzíků, lišek a viděli jsme kůrovcovou kalamitu, která se nevyhnula ani tomuto krásnému koutu naší země.

Pak jsme se vydali okolo bývalého zámečku Šternberk nad Brtníky a zpět k autům. Měli jsme v nohách cca 7 km, ale byli jsme všichni docela unaveni od hůře schůdné cesty po ledu a zmrzlém sněhu. A tak jsme za odměnu vyrazili do osady Kopec do místní útulné hospůdky, kde si nás pamatovali a mile přivítali. Dali jsme si výborný pozdní oběd a s plnými břichy jsme vyrazili směrem domů. Cestu jsme si zpříjemnili adrenalinovým průjezdem po neprotažené silnici mezi Chřibskou a Kytlicemi. Zde si naše čtyřkolky hrábly doslova na hranu.

V 17 hodin jsme dorazili zpět do Osečné a rozešli jsme se příjemně unaveni do svých domovů.

Fotografie z akce

Zadní země 28. – 30. 9. 2018

Sešli jsme se v pátek ráno na autobusovém nádraží ČSAD v Liberci, odkud jsme odjeli autem do České Kamenice. Zde jsme nakoupili proviant a navštívili tamní starožitnictví, kde se nám podařilo získat unikátní kousek na Tetřevky – starou dřevěnou horalskou krosnu. Po obědě v hotelu Studený jsme se přesunuli do osady Líska, odkud jsme vystoupali na horu Studenec s cílem pozorovat tamní kamzíky. Počasí bylo nádherné, bohužel se nám však žádný kamzík nezjevil. Pak jsme navštívili nedaleký Zlatý vrch, odkud jsme se přesunuli na terénní stanici AOPK ČR v Chřibské, kde jsme se ubytovali. Uvařili jsme si večeři a poté jsme si povídali.

V sobotu ráno jsme vyrazili autem přes Dolní Poustevnu do německé vesnice Hinterhermsdorf. Odtud jsme se vydali pěšky do údolí říčky Křinice. Zde jsme nastoupili na lodičku a s průvodcem jsme projeli soutěsku Obere Schleuse, která leží přímo na hranici ČR a SRN, v první zóně národního parku České Švýcarsko. Po půlhodinové romantické projížďce jsme vystoupili z lodičky a příkrými roklemi jsme vystoupali po dřevěných žebřících zpět k osadě obci Hinterhermsdorf. Odtud jsme se vrátili přes městečko Sebnitz zpět do Čech a vyrazili do osady Kopec do vyhlášené hospůdky U Oty, kde jsme si dali výborný oběd. Po této příjemné zastávce jsme vyrazili zpět na naší základnu. Následoval odpočinek, večeře a večerní povídání.

V neděli ráno jsme se nasnídali, uklidili základnu a vyrazili jsme zpět do Liberce.