Výprava do Zadní země 1. – 3. 10. 2021

Výprava do Zadní země 1. – 3. 10. 2021

Sešlo se nás v pátek na libereckém vlakovém nádraží celkem 10. Bylo hezké počasí – babí léto v plném proudu a slibovalo pěkný víkend. Společně jsme tedy vydali na cestu vlakem přes dva státy do nejsevernější části Čech – Šluknovského výběžku. Těsně před setměním jsme pak dorazili na základnu – terénní stanici AOPK ČR v Dolní Chřibské. Ubytovali jsme se, každý se navečeřel z vlastních zásob. Mezitím dorazil ještě Míla s Vaškem a tak nás bylo celkem 12. Večer jsme si společně promítli filmy o národním parku České Švýcarsko – o divoké krajině, do jejíž části vyrazíme druhý den. 

V sobotu po snídani jsme se vydali na autobus do Kyjova, ten nám však projel kolem očí, aniž by zastavil. Čekali jsme totiž na opačné straně silnice. A tak jsme zvolili náhradní variantu: přešli jsme na náměstí do Chříbské a odtud jsme pak odjeli jiným autobusem přes Krásnou Lípu až na Vlčí Horu. Odtud jsme se pak šli pěšky po Köglerově stezce (mimochodem nejstarší naučné stezce u nás) do nitra Národního parku České Švýcarsko. Brzy jsme odbočili ze značené turistické cesty a vydali se divokým údolím Malého Vlčího potoka. Brodili jsme se bažinami, pozorovali okolní skalní stěny, ale také jsme si nemohli nevšimnout rozsáhlých škod na smrkových porostech, jež byly způsobené kůrovcovou kalamitou. Po několika kilometrech putování divočinou jsme došli k Turistickému mostu, kde jsme v přístřešku společně poobědvali. Pak jsme se vypravili proti proudu říčky Křinice romantickým Kyjovským údolím. Cestou jsme si zahráli několik her, aby nám cesta lépe ubíhala. Asi po hodině jsme dorazili do osady Kyjov, kde jsme si dali limonádu a někteří to doplnili také nějakou tou sladkou dobrotou.  Za chvíli přijel autobus, který nás odvezl až do Chřibské. Rychle jsme uvařili večeři a poté jsme se sešli opět v klubovně, abychom si promítli napínavý film k 83. výročí Mnichovské zrady a obsazení pohraničí – tedy oblastí, ve kterých dnes žijeme. 

V neděli nás po probuzení opětovně vítal slunečný den. Posnídali jsme vánočku s kakaem, uklidili základnu a poté jsme pomohli panu správci s úklidem a sekáním přilehlé zahrady. Okolo půl dvanácté jsme se vydali na náměstí v Chřibské, odkud nás autobus dovezl do Rybniště na vlak. Za necelou půldruhou hodinu, během které jsme projeli opět dvěma sousedními státy, jsme byli zpět v Liberci.

Fotografie z výpravy

Za jelení říjí 10. – 12. 9. 2021

Za jelení říjí 10. – 12. 9. 2021

Začal nový školní rok a po delší covidové pauze jsme opětovně mohli opětovně rozjet naplno naší činnost. A proto jsme hned v polovině září uspořádali tradiční výpravu do Jizerských hor, abychom společně pozorovali jelení říji, která již touto dobou byla v plném proudu.

Sešlo se nás v pátek na libereckém autobusovém nádraží celkem 12. Mezi nimi i několik nováčků, kteří s námi vyrazili poprvé na výpravu. Odtud nás několik ochotných rodičů odvezlo auty až k bedřichovské hájence. Společně jsme pak pokračovali přes Hřebínek na Tetřeví chatu. Na chatě již čekal Tomáš, který zde od rána opravoval se zedníkem prasklý komín. Posadili jsme se kolem táborového kruhu a zahráli jsme si úvodní seznamovací hru, v zápalu které jsme se trochu dokola pomlátili srolovanou dekou. Poté jsme se rychle ubytovali, navečeřeli a se setměním jsme vyrazili na Žďárek poslouchat jelení řev. Bylo to velmi zajímavé, několik jelenů troubilo kolem za jasné noci jako o závod. Po návratu jsme se opět sešli u táborového ohně a za zpěvu kultovní jizerské písně „Island“ jsme vztyčili na stožár naší  oddílovou vlajku. Trochu jsme si pak vyprávěli, zpívali naše táborové písničky, ale také jsme se učili pozorovat noční oblohu a určovat sever. Těsně před večerkou  ještě dorazil Míla s Vaškem, takže nás nakonec bylo celkem 15.

V sobotu nás přivítalo ráno celkem slušné počasí, a tak po rozcvičce do půl těla a společné snídani jsme rychle udělali ranní nástup, vztyčili vlajku a mohli jsme začít hrát první velkou terénní hru. Soutěžilo se ve dvou týmech, které se nesměly za žádnou cenu roztrhnout. Každý tým se společně musel držet pláště pneumatiky, kterou musel donést do Štolpichu a dotknout se u prvního mostu kovového zábradlí. Jenže se vloudilo malé nedorozumění, první most, který byl plánován jako cílový, neměl zábradlí kovové, ale dřevěné. A tak družstva běžela Velkým Štolpichem dolů až k pomníku císařovny Sisi, kde se nachází most s opravdovým železným zábradlím. Zpátky se tak vrátili všichni notně zpocení a doslova vysílení. Po krátké pauze následovala soutěž ve sběru borůvek, při které se našlo také mnoho pěkných smrkových hřibů. Následoval oběd, polední pauza a pak opět další hra. Tentokráte muselo každé družstvo za určený časový úsek donést co nejvíce vody v ešusech ze Štolpichu. Bylo to pro všechny náročné, protože ještě neodezněla bolest nohou z dopolední drsné hry. Bohužel začalo již během hry krápat, což nám překazilo plánovaný odpolední horolezecký výcvik. Místo toho jsme se sešli v klubovně a povídali jsme si o pohybu v horách a o vybavení do terénu. Čas rychle uplynul, mezitím déšť ustal a tak zbylo času ještě na několik drobnějších her. Mezitím děvčata obalila houbové řízky z nalezených hřibů a k tomu ještě plátky sýra na smažený sýr. Poté se konala večerní hostina a i několik zarytých odpůrců konzumace hub se nechalo zlákat výtečnými houbovými řízky, které zmizely z velkých mís během několika málo minut. Po opulentní večeři následovala příprava poradního ohně, ke kterému jsme se setměním zasedli. Povídali jsme si o tom, co nás během následujícího školního roku čeká a nemine. Při tom jsme zpívali a opětovně jsme pozorovali hvězdy. Na závěr přišlo malé překvapení – na stole před chatou se objevil meloun s vyřezanou osmičkou a kolem něj 15 skleniček s nealkoholickým sektem. To malý Vašík slavil své 8. narozeniny a táta Míla mu připravil horskou hostinu. Všichni jsme si s Vaškem připili a následovala konzumace obrovského melounu. Poté jsme s plnými břichy ulehli a za chvíli se z chaty ozývalo jen slastné oddechování.

V neděli jsme se probudili do typického jizerského mlžného rána – známka toho, že podzim již neúprosně vstoupil do našich hor. Posnídali jsme domácí koláč z vlastnoručně natrhaných borůvek, který jsme doplnit jogurtem – jak jinak také s borůvkami. Potom jsme si sbalili, uklidili chatu a skupina kluků vyrazila s Tomášem a Mílou směrem k Čihadlům, kde nám nechal místní revírník pokácet silný suchý smrk vhodný na výrobu špalků na štípání dřeva. Tak jsme jej rozřezali, silné špalky jsme naložili a odvezli na chatu. Mezitím se čas naklonil a tak krátce před dvanáctou valná většina vyrazila dolů Velkým Štolpichem do Hejnic na vlak, který všechny odvezl domů k maminkám.

Fotografie z výpravy

 

Den za obnovu lesa – Ještěd 19. 10. 2019

Sešlo se nás v sobotu ráno v Osečné na náměstí celkem 12. Společně jsme se vydali autobusem na Výpřež. Zde nás přivítalo hezké slunečné počasí. Vypravili jsme se po směrovkách k hlavnímu konání akce „Den za obnovu lesa„, které pořádaly Lesy ČR, s. p. Na místě se sešlo několik stovek lidí žhavých do práce a tak původně plánované sázení stromků pro nedostatek sekeromotyk nevyšlo.

Nicméně jsme to nevzdali a nalezli jsme ve spolupráci s revírníkem paseku po těžbě, kde bylo třeba stáhnout klest. Práce to byla náročná a tak jsme byli rádi, když nám s ní pomohlo ještě několik dospělých dobrovolníků. Cca za 2 hodiny jsme měli hotovo. Odměnou nám byl krásný výhled do kraje. 

Po práci jsme se vydali pěšky s podzimními slunečními paprsky ve tvářích z kopce dolů přes Křižany do Druzcova, kde jsme se zastavili u Hakenů na výborné občerstvení. A pak už jen zbývala cesta zpět do Osečné – někdo ji absolvoval autem, někdo pěšky. 

I přes ohromné množství lidí to nakonec byla hezká pohodová akce a alespoň trochu jsme mohli lesům pomoci.

Brigáda Solvayův lom 7. 4. 2019

Sešli jsme v neděli v 9 hodin na vlakovém nádraží v Křižanech. Bylo krásné slunečné jarní počasí, jaké jsme si jen mohli přát. Bylo nás celkem 11.

Nejdříve jsme si prohlédli starobylé ovládací zařízení železniční stanice pod odborným výkladem Míly. Poté jsme se vydali vzhůru do Solvayova lomu. Museli jsme si nejdříve prořezat cestu, abychom mohli autem s nářadím projet až do lomu. Čekalo nás nemilé překvapení. V lomu byla doslova spoušť po nedávných větrných kalamitách. Všude popadané stromy, které nám poničili pracne budované zábradlí a dřevěný informační panel.

Dali jsme se ihned do práce, vyřezali jsme cca 8 m3 popadaného dřeva z cesty, opravili tabuli, zábradlí a odstranili jsme nálet z vyhlídky. Okolo 13 hodiny jsme byli s prací hotovi a tak zbyl čas na zábavu. Rozdělali jsme oheň, opekli jsme si špekáčky. Po dobrém obědě jsme se vydali pod vedením Dana Horáčka na prohlídku jeskyně a nakonec jsme si zahráli několik dobrodružných lesních her.

Okolo 15 hodiny jsme se pak vydali zpět k nádraží, kde na nás čekali rodiče.

Fotografie z akce

Výprava Zábrdka 9. 2. 2018

Sešlo se nás v sobotu ráno v Osečné celkem 8. Vyrazili jsme 2 auty směrem na jih, do osady Vápno. Odtud jsme pak pokračovali pěšky roklí do údolí Zábrdky. Jakmile jsme dorazili k říčce, nasatala první hra – hledání podzemních obydlí. Poté následovalo tajemné odhalení vodního čerpadla, čerpajícího vodu do bývalé obce Proseč. Následně jsme se přesunuli na skautské tábořiště u vyvěračky, kde jsme se nasvačili.

Pak jsme vydali dále po proudu řeky. Cestou jsme si zahráli hru na celníky a pašeráky a na autentickém místě, s kulisou pravých starých hraničních mezníků jsme se pokušeli propašovat říšské marky přes protektorátní hranici. Někomu se to povedlo, někdo byl zastřelen sněhovou koulí. Po skončení hry jsme vyrazili dále.

Okolo půl jedné jsme dorazili k ruinám strašidelného Pytlíkovského mlýna, kde jsme se na chvíli zastavili. Dvě skupiny měly soutěžit v rozdělávání ohně na sněhu a vaření čaje na čas. Bohužel ani jedna skupina to nezvládla, tak musel být oheň rozdělán vedoucím. Po rozhoření jsme si opekli špekáčky (někteří, co nejedí buřty měli guláš), ohřáli jsme se a pak jsme pochodovali dále.

Cca po 1 km jsme dorazili do Údolí Zlomeného hnátu, kde jsme navštívili starý trampský Camp Cimmaron. Chvíli jsme se zastavili, zapálili si svíčku a zapsali jsme se do osadní knihy. Pak se každý napil vynikající vody z vyvěračky uprostřed skal. Ale ouha, jakmile se Véna napil, začalo jej bolet břicho a rozbolel jej celý člověk. A tak jsme kvapem vyrazili po proudu řeky až k vodní chatě, odkud jsme se vyšplhali roklí do Strážiště. Zde jsme si dali v příjemně vyhřáté starobylé hospůdce „U Nevyhoštěných“ čaj a potom jsme auty vyrazili směr Osečná. Véna se statečně držel, vylezl roklí a tak nebylo ani třeba volat záchranný vrtulník…

Za ledovou oponou Zadní země 19. 1. 2019

Sešli jsme se v mrazivém sobotním ránu před osečenskou školou. Bylo nás celkem 11. Naskládali jsme se do aut a vyrazili směrem do nejsevernějších částí naší republiky. Dojeli jsme až k osadě Brtníky, kde jsme zaparkovali na kraji údolí Vlčího potoka.

Vystoupili jsme z auta a vítaly nás jasná modrá obloha a silný mráz. Cesta byla silně namrzlá a tak hned na začátku si někteří z nás užili uklouznutí na ledové kaluži. Pak jsme se vydali pěšky do nitra NP České Švýcarsko cestou podél vody do hlubokého údolí. Po chvíli jsme dorazili k prvním ledopádům nazývaným Křepelčí stěnka. Ledové rampouchy byly zatím malé, ale přesto pěkné. Pak jsme navštívili ještě Velký ledový sloup a Varhany, které taktéž byly ještě málo rozvinuté.

Nazpět jsme se chtěli vydat údolím Malého Vlčího potoka, ale náš kamarád, místní strážce NPČS, nám to rozmluvil, že je údolí plné padlých stromů. Proto jsme se vydali na druhou stranu údolí a po zelené značce jsme vystoupali k Brtnickému hrádku, na který však kvůli namrzlým schodům nešlo vylézt. Tak jsme alespoň navštívili Soví vyhlídku, pozorovali jsme stopy kamzíků, lišek a viděli jsme kůrovcovou kalamitu, která se nevyhnula ani tomuto krásnému koutu naší země.

Pak jsme se vydali okolo bývalého zámečku Šternberk nad Brtníky a zpět k autům. Měli jsme v nohách cca 7 km, ale byli jsme všichni docela unaveni od hůře schůdné cesty po ledu a zmrzlém sněhu. A tak jsme za odměnu vyrazili do osady Kopec do místní útulné hospůdky, kde si nás pamatovali a mile přivítali. Dali jsme si výborný pozdní oběd a s plnými břichy jsme vyrazili směrem domů. Cestu jsme si zpříjemnili adrenalinovým průjezdem po neprotažené silnici mezi Chřibskou a Kytlicemi. Zde si naše čtyřkolky hrábly doslova na hranu.

V 17 hodin jsme dorazili zpět do Osečné a rozešli jsme se příjemně unaveni do svých domovů.

Fotografie z akce

Vánoční výprava 14. – 16. 12. 2018

Původně jsme měli jet na naší poslední letošní výpravu na Tetřevky, ale počasí zhatilo naše plány. Proto jsme využili pohostinnosti rodiny Nováčkových, která nám zapůjčila svoji starobylou chalupu v Českém ráji ve Volavci nedaleko Sedmihorek.

Sešli jsme se na autobusovém nádraží v Liberci, bylo nás celkem 14. Tomáš jel napřed, ostatní jeli autobusem do Lestkova. Odtud to bylo na chalupu jen 1 km pěšky. Za chvíli ještě dorazil Vašek s Vénou. Ubytovali jsme se, zatopili v nádherných starých kachlových kamnech a společně jsme povečeřeli. Po krátkém povídání a hře jsme šli spát.

Ráno mrzlo, padal sníh. Přesto jsme vyrazili směr Klokočské skály, kam jsme dorazili okolo 11 hodiny. Vypravili jsme se na hrad Rotštejn a do Klokočských průchodů. Cestou jsme se zastavili a nastrojili stromek s pamlsky pro zvířata. Pak jsme se přes Klokočí vrátili zpět do Rotštejna a odtud zpět na chalupu. Následoval pozdní oběd.

Pak jsme začali společně připravovat večerní slavnostní tabuli. Postupně ještě přijel Carlos s Jedlí a Míla s Vašíkem. Večer pak ještě dorazil náš kamarád Vojta ze Čtveřína. Takže nás byla plná chalupa. V 19 hodin jsme zasedli k lovecké hostině – podával se pečený srnčí hřbet s višňovou omáčkou a slezskými klouzáky. Po umytí nádobí jsme si sedli u stolu, zazpívali jsme si koledy, četli verše z Písma a poté jsme si rozdali vánoční dárky. Každý dostal nejméně jeden dáreček od kamarádů. Poté jsme zpívali s kytarou (pár hezkých písniček přidal i Vojta), povídali a poté jsme šli spát.

V neděli nás vítalo mrazivé počasí a zatažené nebe. Posnídali jsme vánoční cukroví s ovocným salátem, uklidili chalupu a všichni se vydali pěšky do Sedmihorek na vlak do Liberce. Chalupa byla příjemně vytopená a tak se nám ani nechtělo vracet se zpět do Liberce. Klidně bychom tam zůstali až do jara 🙂

Fotografie z výpravy