Zadní země 28. – 30. 9. 2018

Sešli jsme se v pátek ráno na autobusovém nádraží ČSAD v Liberci, odkud jsme odjeli autem do České Kamenice. Zde jsme nakoupili proviant a navštívili tamní starožitnictví, kde se nám podařilo získat unikátní kousek na Tetřevky – starou dřevěnou horalskou krosnu. Po obědě v hotelu Studený jsme se přesunuli do osady Líska, odkud jsme vystoupali na horu Studenec s cílem pozorovat tamní kamzíky. Počasí bylo nádherné, bohužel se nám však žádný kamzík nezjevil. Pak jsme navštívili nedaleký Zlatý vrch, odkud jsme se přesunuli na terénní stanici AOPK ČR v Chřibské, kde jsme se ubytovali. Uvařili jsme si večeři a poté jsme si povídali.

V sobotu ráno jsme vyrazili autem přes Dolní Poustevnu do německé vesnice Hinterhermsdorf. Odtud jsme se vydali pěšky do údolí říčky Křinice. Zde jsme nastoupili na lodičku a s průvodcem jsme projeli soutěsku Obere Schleuse, která leží přímo na hranici ČR a SRN, v první zóně národního parku České Švýcarsko. Po půlhodinové romantické projížďce jsme vystoupili z lodičky a příkrými roklemi jsme vystoupali po dřevěných žebřících zpět k osadě obci Hinterhermsdorf. Odtud jsme se vrátili přes městečko Sebnitz zpět do Čech a vyrazili do osady Kopec do vyhlášené hospůdky U Oty, kde jsme si dali výborný oběd. Po této příjemné zastávce jsme vyrazili zpět na naší základnu. Následoval odpočinek, večeře a večerní povídání.

V neděli ráno jsme se nasnídali, uklidili základnu a vyrazili jsme zpět do Liberce.

Zahajovací výprava 14. – 16. 9. 2018

Sešli jsme se v pátek jako obvykle na autobusovém nádraží ČSAD v Liberci. Auty jsme se přesunuli na naší základnu Tetřeví chata, kde jsme si uvařili večeři.

V sobotu ráno nás uvítalo slunečné počasí. V půl deváté jsme vyrazili autem na Tichou říčku, kde nás čekala další ochranářská brigáda – výřez náletových smrků z mokřadní plochy. Počkali jsme na našeho předsedu Vaška Köhlera, který přijel s malým Vénou a dali jsme do práce. Okolo poledne jsme měli hotovo a uprostřed louky vyrostla velká hromada klestí.

Po malé svačině jsme se přesunuli k Hřebenovému buku nad Oldřichovem v Hájích. Odtud jsme se pak pěšky s nářadím vydali ke Skalnímu hradu, kde jsme rozřezali a odklidili obrovský buk, který spadl při větrné kalamitě přes cestu. Pak jsme se vrátili zpět do Oldřichova a usadili jsme se v útulném horském saloonu “U Kozy”, kde jsme si dali pozdí oběd. S plnými žaludky jsme se vydali na Tetřevky, kde jsme se již věnovali odpočinku a hrám.

V neděli jsme rozřezali a uklidili přivezené dřevo a udělali nějaké další drobné práce na základně. Okolo poledne jsme potom vyrazili zpět domů.

Brigáda Ptačí Kupy 22. – 24. 6. 2018

Sešli jsme se v pátek na autobusovém nádraží ČSAD v Liberci, odkud jsme odjeli přes Bedřichov na Tetřevky. Zde jsme se ubytovali, najedli a usedli k večernímu ohni.

Ráno jsme se probudili do typického jizerského počasí – mlha, drobný déšť a nevlídno, počasí přímo stvořeného pro brigádu. Chvíli jsme vyčkali a déšť postupně ustal. Okolo 10 hodiny dopolední jsme vyrazili na Ptačí Kupy, kde jsme v ochranném pásmu přírodní rezervaci natírali malé buky proti okusu vysokou zvěří. Celkem jich bylo okolo 500. Asi za 2 hodiny jsme měli práci hotovou a tak jsme vyrazili zpět clí promáčneí na základnu, kde jsme se usušili.

Odpoledně se opětovně rozpršelo, a tak Tomáš s Carlosem vyrazili na předtáborový nákup do Polska, ostatní hráli s Milanem v klubovně hry. Po večeři jsme si sedli v jídelně a společně jsme si povídali.

V neděle nás probudilo o něco lepší počasí a tak většina vyrazila po dopoledním úklidu s Milan Velkým Štolpichem do Hejnic na vlak.

Fotogalerie z akce

Meandry Smědé, Tetřevky 3. – 4. 6. 2018

Dne 3. 6. 2018 v sobotu jsme se sešli: Klára, Kája, Matěj a Tomáš u autobusového nádraží v Liberci a společně jsme se vypravili do údolí řeky Smědé. Po chvíli jízdy autem jsme zastavili nedaleko u rybníka jménem Dubák, který jsme následně navštívili. Přímo na Dubáku jsme zahlédli jeden pár labutí, který zanedlouho navštívil i další. Nedaleko rybníku jsme zahlédli orla mořského, byla to nádherná podívaná. Nemohli jsme se vynadívat. Zanedlouho jsme dostali od Tomáše bojový úkol: museli jsme najít nejstarší a největší dub v okolí a změřit tloušťku jeho kmene. Jelikož jsme s sebou neměli metr, tak jsme spojili naše ruce a pokusili jsme se kmen obejmout. Jen tak tak jsme to dokázali, protože jeho kmen byl opravdu tlustý.

Cestou zpátky jsme se zastavili u kostela a byli se podívat na hřbitově okolo něj. Za malou chvilku jsme se ocitli v Polsku a naše cesta směřovala na trhy. Měli tam spoustu krásných věcí a hlavně hodně dobré jahody, mňam.

Naše cesta končila na Tetřeví chatě, kde jsme se potkali s Karlosem a Jedličkou. Druhého dne, tedy 4. 6. v neděli, jsme se pustili do natírání skříněk v kuchyni, můstku před chatou, dřevěných trámků na venkovních schodech a venkovního trámu na chatě. Natírání se obešlo bez úrazu a tak jsme se v pořádku a s novými poznatky vrátili z víkendové akce domů.

Fotky z výpravy

 

Za tajemstvím jizerských tokanišť 27. – 29. 4. 2018

Sešli jsme se v pátek 27. 4. 2018 na autobusovém nádraží v Liberci. Předpověď slibovala hezké letní počasí. Bylo nás celkem 9 – Tomáš, Milan, Jarmila, Klára, Petr, Tonda, Lukáš, Martin a Jarda. Velká část vyrazila autobusem na Bedřichov a potom pěšky směr Šámalka, Tomáš s Petrem naložili věci v klubovně a jeli autem na Tetřevky. Tomáš se pak ještě vrátil pro zbytek skupiny do Bedřichova a odvezl je také na chatu. Zde jsme se vybalili, zatopili v kamnech a navečeřeli jsme se. Milé překvapení bylo, že již byl rozmrzlý vodovod a nemuseli jsme nosit vodu. Večer ještě za námi dorazil Míla s Vašíkem. Nemilé překvapení bylo, že se zvenku začalo ozývat temné silné dunění přicházející odněkud od Liberce, které se rozléhalo po celých horách. Nevěděli jsme, co se to děje.

Ráno jsme vstali ve 4:45 hodin, rychle jsme se převlékli a vyrazili k Čihadelskému rašeliništi pozorovat tok tetřívků. Bohužel náhorní plošinou se stále rozléhalo ono podivné dunění, které se nám zdálo silnější, než večer. A tak byly zvukové projevy tetřívků velmi špatně rozlišitelné. Přesto jsme jich několik vystopovali, dokonce nad Žďárkem jsme měli možnost pozorovat tokajícího kohoutka i slepičku. Byl to pěkný zážitek. Pak jsme se vrátili na chatu, nasnídali jsme se a společně jsme vyrazili na dřevo. Čekala na nás velká hromada dřeva z podzimního výřezu Tiché říčky, kterou bylo potřeba rozřezat, naštípat a uklidit do kůlny. Když jsme hromadu zpracovali, čekaly na nás ještě dva padlé smrky, které u chaty vyvrátil zimní orkán. I ty jsme nakonec rozřezali a uklidili. Když bylo vše hotovo, bylo skoro poledne. Všichni byli od těžké práce a brzkého ranního vstávání znavení a tak po bramborovém guláši všichni padli za vlast.

Vzbudili jsme se okolo 15 hodiny a vyrazili jsme po družstvech na malou dendrologickou soutěž v poznávání listů dřevin. Když jsme se vrátili, byl již podvečer a tak jsme připravili dřevo na táborový oheň. Mezitím ustalo podivné dunění, které jsme na základě rozhlasových zpráv identifikovali jako hluk z nepovolené technopárty “Czarotech” v Krásné Studánce. Vysprchovali jsme se v naší horské koupelně a  k večeři jsme společně pojedli smažený sýr.  V 8 hodin jsme si sedli k prvnímu letošnímu táboráku. Zazpívali jsme si, popovídali a před desátou hodinou jsme šli spát.

Nedělní ráno bylo nezvykle teplé, slunečné. Jen jsme vylezli po budíčku ven, bylo opětovně slyšet to hrozivé dunění z technopárty. Ráno odjel Míla s Vašíkem a Jarmila autem někam směrem na východ. Uklidili jsme chatu a před jedenáctou hodinou vyrazila jedna skupina na vlak směr Hejnice. Ostatní dokončili úklid, naobědvali se a po druhé hodině odpolední jsme všichni odjeli autem do Liberce.

Jizerská soví noc 30. 3. – 1. 4. 2018

Sešli jsme se v pátek ráno na autobusovém nádraží v Liberci. Bylo nás celkem 7, kteří se odvážili na výpravu do Jizerek, i když předpověď počasí nevěštila noc dobrého: Matěj, Dave, Patrik, Toník, Klára, Milan a Tomáš. Společně jsme narovnali do auta a společně jsme vyrazili přes Oldřichov (kde jsme nakoupili poslední zásoby) vzhůru do kopců. Podařilo se nám vyjet až k Bílé kuchyni, zde jsme v zatáčce zaparkovali a poté jsme vyrazili pěšky na Tetřevky. Bylo pěkné, slunečné předjarní počasí, sníh tál a tak se nám šlo docela dobře. Místy již prosvítal na horské silničce asfalt a stopy byly vytáté, přesto jsme potkali pár nadšených běžkařů užívajících si posledního jarního firnu. Od Krásné Máří postupně sněhu cestě přibývalo, místy bylo až 30 cm ledu.

Asi po hodině a půl jsme dorazili na Tetřevky, které byly bohužel ještě skoro celé zasypané sněhem a na dvoře před chatou bylo minimálně 50 cm, místy i 70 cm sněhu. Studánka byla celá pod mohutnou vrstvou ledu, který vyplňoval celé koryto potoka a připomínal malý ledovec. Když jsme odemkli, zjistili jsme, že chata je po dlouhotrvajících mrazech pěkně vymrzlá včetně zásob vody v sudu. Zatopili jsme ve všech kamnech a celé odpoledne jsme museli pilně přikládat, aby vše postupně rozmrzlo, což se nakonec podařilo. Odpoledne jsme věnovali generálnímu úklidu chaty po zimě – umyli jsme a srovnali celou kuchyň, vyvětrali a převlékli postele, uklidili předsíň a vymetli jsme pavučiny z celé chaty.

Po večeři přišel čas konečně na program, pro který jsme sem vyrazili – monitoring sýce rousného v ptačí oblasti Jizerské hory. Tuto zábavnou činnost provádíme ve spolupráci se Správou CHKO Jizerské hory a Českou společností ornitologickou již 10 let. Po úvodních  instrukcích vyrazili 3 z nás – Milan, Matěj a Klára směr Točna a Kristiánov, aby zkusili štěstí. Byla jasná noc, svítil úplněk a foukal slabý vítr. Přesto se na naší trase neozval jediný sýc. Bylo vidět, že v horách panuje ještě tuhá zima náznak jara je v nedohlednu. Po návratu jsme zalehli a šli spát.

Ráno nás probudila mlha, déšť – prostě klasické jizerské počasí. Ven se nedalo jít. A tak jsme pokračovali dopoledně v úklidu – po vzoru starých námořníků jsme vydrhli dubovou podlahu v kuchyni a klubovně a vyčistili všechny špinavé kouty. Po obědě a krátkém odpočinku jsme vyrazili ven směr sedlo Holubníku hledat stopy a trus tetřívka na genetický rozbor. Bohužel pokračovalo stále nevlídné počasí, stopu jsme nenašli žádnou a trus bohužel také ne. Všichni se vrátili promočení a tak se hodil každému čaj s medem a citronem a česnek. Po večeři jsme počkali na setmění, zapálili jsme si v jídelně bílé svíce, povídali jsme si o duchovním rozměru velikonočních svátků a četli jsme si biblický velikonoční příběh. Poté jsme si zazpívali s kytarou a postupně jsme šli spát.

Nedělní ráno nás překvapilo čerstvou sněhovou nadílkou. Mrzlo a paní Zima se opět naplno vrátila. Posnídali jsme velikonoční míchaná vejce, uklidili jsme a okolo jedenácté hodiny jsme vyrazili zasněženou silnicí zpět k Bílé Kuchyni. Cesta ubíhala rychle a tak jsme za necelou půldruhou hodinu dorazili zasněženému autu. Notnou chvíli jsme ho čistili od ledu a sněhu, abychom mohli vůbec vyjet. Poté jsme opatrně vyrazili dolů Polednickou cestou do Oldřichova. Sněhová nadílka končila u Kuběnkovy chaty, poté již byla silnice jen mokrá. Dojeli jsme do Mníšku na nádraží, odkud jsme se pak vlakem přesunuli do Liberce.

Byly to zajímavé velikonoce – počasí odpovídalo tak spíše polovině února než aprílové době. Přesto jsme vše zvládli, negativní výsledek monitoringu sýce je také cenný.