1. den – čtvrtek
Sešli jsme se ve čtvrtek 28. října ráno na Tržním náměstí v Liberci. Bylo nás celkem 6. Odtud jsme odjeli na Tetřevky. Po zatopení v kamnech a ubytování jsme začali se zazimovacími pracemi. Postupně jsme zaházeli větvemi celý vodovod až ke studně jako ochranu před mrazem, na závěr jsme přikryli též kanálky chvojím. Poté nás čekal oběd a následná polední siesta. Na odpoledne jsme měli naplánován horolezecký výcvik, jenže se zkazilo počasí a začalo poprchávat. Proto jsme zůstali na chatě a zahráli jsme si různé terénní hry. Poté přišlo malé povídání v klubovně a to již nastal večer. Připravili jsme večeři a poté jsme celý večer hráli hry. Večer dorazil ještě Míla s Vašíkem a přivezl nějaké dobroty, do kterých jsme se rychle pustili.
2. den – pátek
Ráno jsme se probudili do mlhavého počasí. Po rozcvičce a snídani jsme se vypravili do cílového místa dnešního dne – PR Tichá Říčka v Hraběticích. Zde nás čekala ochranářská brigáda – výřez náletových dřevin na mokřadní louce. Pustili jsme se do práce, Tomáš s Mílou káceli stromy a všichni ostatní stahovali větve na hromady. Počasí se postupně začalo vybírat a vysvitlo slunce. A tak se nám dobře dělalo. Pokáceli jsme asi 25 stromů, z nichž některé měly docela silné kmeny. Práce rychle ubíhala a kolem 14 hodiny jsme měli plánovaný objem hotov. Uklidili jsme a přejeli jsme auty na nedalekou Prezidentskou chatu, kde jsme si společně dopřáli zasloužený vydatný oběd složený z tamních specialit. Na chatu jsme dorazili okolo půl páté, rychle jsme zatopili v kamnech a v kotli v koupelně a poté si všichni postupně dopřáli očistnou sprchu v naší horské lázni. Následovala večeře, večerní hry a zpívání s kytarou. Venku se začali čerti ženit a začal foukat silný vítr.
3. den – sobota
Sobotní ráno nás probudilo silným větrem. Po rozcvičce a snídani začal dopolední program – soutěže a hry. Míla s Tomášem mezitím dojeli do Polska pro zásoby potravin na zimní tábor. Po návratu jsme si dali pozdní oběd a následovaly venkovní drsnější soutěže. Večer jsme si dali výtečné pečené kuře na slezský způsob, následovalo povídání, hry a společné čtení.
4. dne – neděle
Nedělní ráno bylo slunečné, vítr trochu ustal. A tak jsme posnídali, uklidili chatu a pod vedením Míly se všichni vydali na vodopád Velkého Štolpichu. Po návratu byl oběd a návrat přes Oldřichov v Hájích domů.
Do hor vstoupil naplno podzim. Koruny staletých buků září mnoha barvami a ranní mrazíky dávají tušit brzkému příchodu zimy. Návštěvníků ubývá a v horách panuje zvláštní čas. Ale mladí strážci se ještě zdaleka neukládají k zimnímu spánku a proto se právě v této době vydáme na velkou podzimní výpravu do Jizerek.
V sobotu nás přivítalo ráno celkem slušné počasí, a tak po rozcvičce do půl těla a společné snídani jsme rychle udělali ranní nástup, vztyčili vlajku a mohli jsme začít hrát první velkou terénní hru. Soutěžilo se ve dvou týmech, které se nesměly za žádnou cenu roztrhnout. Každý tým se společně musel držet pláště pneumatiky, kterou musel donést do Štolpichu a dotknout se u prvního mostu kovového zábradlí. Jenže se vloudilo malé nedorozumění, první most, který byl plánován jako cílový, neměl zábradlí kovové, ale dřevěné. A tak družstva běžela Velkým Štolpichem dolů až k pomníku císařovny Sisi, kde se nachází most s opravdovým železným zábradlím. Zpátky se tak vrátili všichni notně zpocení a doslova vysílení. Po krátké pauze následovala soutěž ve sběru borůvek, při které se našlo také mnoho pěkných smrkových hřibů. Následoval oběd, polední pauza a pak opět další hra. Tentokráte muselo každé družstvo za určený časový úsek donést co nejvíce vody v ešusech ze Štolpichu. Bylo to pro všechny náročné, protože ještě neodezněla bolest nohou z dopolední drsné hry. Bohužel začalo již během hry krápat, což nám překazilo plánovaný odpolední horolezecký výcvik. Místo toho jsme se sešli v klubovně a povídali jsme si o pohybu v horách a o vybavení do terénu. Čas rychle uplynul, mezitím déšť ustal a tak zbylo času ještě na několik drobnějších her. Mezitím děvčata obalila houbové řízky z nalezených hřibů a k tomu ještě plátky sýra na smažený sýr. Poté se konala večerní hostina a i několik zarytých odpůrců konzumace hub se nechalo zlákat výtečnými houbovými řízky, které zmizely z velkých mís během několika málo minut. Po opulentní večeři následovala příprava poradního ohně, ke kterému jsme se setměním zasedli. Povídali jsme si o tom, co nás během následujícího školního roku čeká a nemine. Při tom jsme zpívali a opětovně jsme pozorovali hvězdy. Na závěr přišlo malé překvapení – na stole před chatou se objevil meloun s vyřezanou osmičkou a kolem něj 15 skleniček s nealkoholickým sektem. To malý Vašík slavil své 8. narozeniny a táta Míla mu připravil horskou hostinu. Všichni jsme si s Vaškem připili a následovala konzumace obrovského melounu. Poté jsme s plnými břichy ulehli a za chvíli se z chaty ozývalo jen slastné oddechování.
