Archiv autora: Tomáš

Sešli jsme se v adventním čase v pátek 15.12. v 19 hodin v romantickém loveckém zámečku Radechov nedaleko Dolní Krupé. Bylo nás celkem 13 a sjeli jsme se sem z různých směrů. Náš předseda, Vašek Köhler nám pomohl s přípravou dřeva, se kterým jsme potom zatopili ve všech kamnech. Po večeři jsme si sedli v dolní ložnici a povídali jsme si o adventu a smyslu vánoc. Okolo 22 hodiny jsme šli spát.

Sobota nás překvapila bílou nadílkou sněhu. Rychle jsme zatopili, nasnídali jsme se a začali jsme připravovat dobroty na večerní slavnostní tabuli – obalovali jsme kančí řízky a míchali bramborový salát. V poledne ještě dorazili z Prahy naši další členové – Míla s malým Vašíkem. Po obědě jsme společně vyrazili do lesa, kde jsme připravili nadílku zeleninových dobrot zvířatům. Když jsme se vrátili, již se stmívalo. A tak jsme společně začali v hodovní síni připravovat slavnostní výzdobu a děvčata mezitím v kuchyni smažila řízky. Okolo sedmé hodiny večerní bylo vše připraveno a tak jsme mohli zasednout hodovním sále ke společné slavnostní lovecké hostině. Po jídle přišel čas rozdávání dárků, které roznášel ten nejmladší z nás – malý Vašík. Pak jsme si společně zazpívali koledy a něco jsme si pověděli o našich plánech na příští rok. A pak už byl čas jít spát.

V neděli nás opětovně probudil další příděl sněhu. Trochu jsme zaspali a tak jsme si museli pospíšit s úklidem. Po úklidu zbylo trochu času na sněhové radovánky venku a také na ochutnávku laskomin z cukrové řepy. V poledne pak přijel odvoz a tak jsme se rozešli všichni do svých domovů.

Fotogalerie

Byla to jednodenní akce. Sešli jsme se v sobotu ráno u školy Osečné, bylo nás celkem 10, včetně maminky Radka a Aleše. Odtud  jsme se přepravili auty na Pinku, kde započala naše výprava do tajuplného údolí Zábrdky. Prohlédli jsme si zbytek Čertovy zdi, hledali jsme hraniční mezníky bývalé protektorátní hranice a navštívili jsme bývalou prosečskou vodárnu se starodávným trkačem. Cestou jsme si ukazovali různé biotopy v údolní nivě, mokřady a pozorovali jsme ptáky. Před polednem jsme dorazili na skautské tábořiště, kde jsme si uvařili čaj. Poté jsme se vydali dále kolem Kozmické vodárny a Pytlíkovského mlýna, až jsme dorazili k tramské osadě Cimmaron v Údolí zlomeného hnátu. Zde jsme si prohlédli srub a ochutnali vodu z místní vyvěračky. Zpátky jsme přešli Zábrdku po viklavém můstku a vydali jsme se dále po proudu říčky Zábrdky. V jednom místě nám cestu přehradil obrovský padlý strom, který jsme museli obcházet vysoko svahem. Když už jsme byli nahoře, tak jsme se rozhodli, že půjdeme zkratkou přímo lesem do našeho cíle ve Strážišti. Výstup to byl pořádný, ale nakonec jsme vylezli malým žlebem přímo na okraj obce. Došli jsme na náves a zde jsme se usadili ve krásně vytopené hospůdce U Nevyhoštěných, kde se zastavil čas. Dali jsme si výbornou bramboračku, která nás zahřála a pak jsme jen počkali na auta, která nás dopravila zpět do Osečné.

Sešli jsme se v den státního svátku,  v pátek 17.11. 2017 na autobusovém nádraží v Bedřichově – Carlos, Jedlička, Radek, Aleš, Klára, Kája, Saša, Martínek, Milan a Tomáš. Počasí nevěštilo nic dobrého, padal sníh a bylo nevlídno. Přesunuli jsme se autem na lokalitu v Hraběticích, kde na nás čekal již náš předseda Vašek Köhler se synem Vénou a Roman. Společně jsme se pustili do díla –  výřezu náletových dřevin v ochranném pásmu PP Tichá říčka. Stahovali jsme vyřezaný materiál na hromady v bažinatém terénu. Okolo druhé hodiny po poledni jsme byli konečně hotovi. Byli jsme dost promočeni. V plánu byl přesun na Tetřevky, jenže mezitím napadlo nahoře tolik sněhu, že bychom se již auty na chatu nedostali. Proto jsme zvolili náhradní variantu a přesunuli jsme se k Tomášovi na chatu do Nové Vsi. Zde jsme se ubytovali a usušili. Večer jsme si pouštěli přírodovědné filmy a hráli na kytaru.

V sobotu jsme společně s Mílou vyrazili auty do Žitavských hor, do malebného lázeňského městečka Kurort Jonsdorf. Odtud jsme vyrazili na pěší okruh Alpskou stezkou Jonsdrofským skalním městem do bývalého lomu na mlýnský kámen. Zde jsme si prohlédli úžasnou skalní průrvu a nástroje na lámání kamene. Poté jsme pokračovali dále kolem kovárny a lanovky na svážení kamene zpět na parkoviště. Odtud jsme se přesunuli do české Jitravy, kde jsme si dali oběd. Pak jsme pokračovali přes Žitavu a Bogatyniu (kde jsme nakoupili) do Nové Vsi. Večer jsme připravili s polského sýra výborný smažák, kterým se Radek konečně přejedl. Večer jsme si opětovně pouštěli filmy.

V neděli jsme se nasnídali, uklidili a před polednem jsme v pošmourném počasí vyrazili do Liberce.

Fotogalerie

Sešli jsme se v Oldřichovském sedle, na parkovišti U Kozy, v sobotu 4. 11. v 9 hodin. Tomáš, Milan, Matěj, Lukáš a jeho tatínek. Zde jsme vyfasovali žluté reflexní vesty a pytle. Poté jsme se vydali s ostatními členy Jizerského horského spolku (jehož je naše ZO ČSOP kolektivním členem) podél silnice na Raspenavu uklízet odpadky, které sem odhodili neukáznění řidiči. Nasbírali jsme každý několik pytlů, než jsme došli k Šolcovu rybníku. Zde jsme dali nasbírané pytle na valník a vydali se svahem zpět do sedla. V útulně vytopené hospůdce U Kozy jsme si pak dali „menší“ občerstvení – pečené vepřové koleno s křenem a okurkou. Po opulentní hostině jsme se pak doslova dovalili do aut a vyrazili zpět domů.

Fotogalerie

Sešli jsme se o podzimních prázdninách,  ve čtvrtek 26. 10. ve smluvený čas v Osečné a v Liberci. Bohužel, autobus z Osečné do Liberce, který měl jet podle jízdního řádu, na svojí trasu opomenutím řidiče nevyjel. A tak jsme museli improvizovat, dojet autem z Liberce do Osečné a sehnat ještě další 2 auta rodičů, která nás odvezla do Chrastavy na nádraží, kde jsme stihli plánovaný vlak do Rybniště. A pak už všechno klapalo dle plánu. Z Rybniště jsme se přesunuli do Dolní Chřibské, na terénní stanici AOPK ČR, kde jsme se ubytovali. Večer jsme si pouštěli přírodovědné filmy.

V pátek jsme se po snídani vypravili pěšky z Chřibské na Studenec. Ve zdejší přírodní rezervaci jsme si prohlédli unikátní suťoviště a také jsme měli to štěstí vidět tamní kamzíky. Počasí nebylo zrovna nejlepší – střídal se déšť, mrholení, vítr, ale občas vykouklo i slunce. Po návratu jsme si uvařili večeři – vepřové řízky a poté jsme v klubovně hráli hry a zpívali s kytarou.

V sobotu, na státní svátek,  se počasí trochu umoudřilo a tak jsme autobusem vyrazili do Jetřichovic. Odtud jsme se vydali po naučné stezce přes Mariinu vyhlídku a Rudolfův kámen do nitra Národního parku České Švýcarsko. Ukazovali jsme si různé biotopy NPČS včetně spáleného lesa. Po cestě jsme v přístřešku vybalili svačinu a když jsme začali jíst, přišla parta německých výletníků. Dali jsme se s nimi do řeči a vysvětlili jsme jim, že dnes slavíme státní svátek a bratrsky jsme se s nimi rozdělili o naše laskominy. Připili si s námi, pochválili náš lovecký salám a pak jsme se společně vydali směrem k Tokáni. Zde jsme se pokusili dostat na čaj do tamní restaurace, jenže bylo tak plno, že jsme skončili na terase. I tak jsme si dali alespoň polévku a čaj. Pak jsme vyrazili směrem zpět, ze silničky jsme pak odbočili a vedlejšími roklemi jsme došli do Rynartic. Zde jsme se opět pokusili dostat do restaurace na čaj, ale opakovalo se to samé: přeplněný výčep a tak jsme opět skončili na terase. Poté jsme došli na autobus a sním odjeli do Chřibské. Uvařili jsme si večeři a poté jsme si v klubovně hráli hry.

V neděli na nás ráno čekalo překvapení. Venku foukal orkán a nešel elektrický proud. Proto jsme po tmě uklidili základnu a vydali se na nádraží v Rybništi, ale v důsledku popadaných stromů nejel vlak. Naštěstí nás náhradní autobus dovezl bezpečně do Liberce.